Detailní popis bruxismu

Stav, kdy dochází k zatínání a zatěžování zubů a jejich pohybům po sobě v době, když se nejedná o žvýkaní či přijímání potravy. Při bruxisrnu dochází k nefyziologickému přetěžování parodontu a zvýšené abrazi tvrdých zubních tkání. Bruxismus se někdy zaměňuje s parafunkcemi, ale ty zahrnují širší škálu (kousání tužek, tlak jazyka, dumlání a jiné).

Obvykle se bruxismus dělí na na denní (daytime) a noční (noctural). Jako denní se označují stavy mimovolního zatínání zubů, noční bruxismus se někdy označuje jako vlastní bruxismus a je provázen skřípáním zubů. Řada postižených o svém bruxismu vůbec neví, nečiní jim potíže. Někteří udávají po ránu pocit zubů „na vodě“ doprovázený ranní citlivostí na skus.

Diagnóza bruxismu

Stomatolog vysloví podezření na bruxismus na základě zjištění výrazných abrazi, častých fraktur fazet u korunek, zuby se mohou dokonce i zlomit, nápadný je i nález hypertrofie žvýkacích svalů, která někdy může bruxismus provázat.

Bruxismus není vyvoláván poruchami TMK, ale je prokázána souvislost mezi labilitou nervového systému a bruxismem. Zvýšená svalová tenze vzniká i na základě emocionálních stresů a může se vyvinout do bruxismu. Frekvence bruxismu není známa, ale jde o poměrně časté stavy, s různou mírou závažnosti.

Bruxismus nevyvolává zánět parodontu, ale má-li pacient parodontitidu a současně bruxismus je výsledkem rychlá destrukce parodontu.

Léčba bruxismu

Denní bruxismus by se měl pacient snažit ovládnout sám. Pro léčbu nočního bruxismu se doporučují s úspěchem antidepresiva (tricyklická) v nízkých dávkách. Zmírnění stresových situací se docílí podáním diazepamu. U labilních pacientů jsou vhodná psychologická cvičení.

Škodám na parodontu zabraňují správně konstruované nákusné dlahy, které mají vyrušit účinek přetěžujících nefyziologických nočních pohybů.