Projevy dehydratace

Rozlišujeme deficit tekutin (zvláště vody) a depleci, kdy dochází současně ke ztrátám minerálů, zvláště sodíku a draslíku. Nejčastějšími příčinami jsou extrarenální nebo renální deplece. Projevují se obvykle zvýšenou hodnotou hematokritu a proteinemie. Ideální je měření centrálního žilního tlaku. V praxi někdy pomáhá k rozlišení příčiny stanovení urey a kreatininu (při extrarenální příčině jsou hodnoty urey nápadněji zvýšené než hodnoty kreatininu).

Původ dehydratace je obvykle v nedostatečném příjmu z různých příčin nebo ve zvýšené ztrátě (febrilie, průjmy, zvracení, diuretika, polyurie aj.). Většinou se přidruží i poruchy ABR.

Příznaky dehydratace

Klinicky se dehydratace projevuje celkovými příznaky (únavou, žízní, cefaleou, kolapsy, olígurií, klesáním krevního tlaku s tachykardií), častá bývá i hypernatremie. Vyšetření kožního turgoru je signifikantní až při extremní dehydrataci, suchý jazyk ještě není bezpečnou známkou, rozhodující je suchost bukálních sliznic.

Nemocný je ohrožen hypovolemickým šokem. Častými organickými příčinami jsou onemocnění trávicího traktu, ledvin, některé metabolické poruchy (zvláště diabetes mellitus).

Léčba dehydratace

Rychlá úprava vnitřního prostředí pod dohledem specialisty, který určuje složení a dávkování rehydratačních roztoků a substitucí.