Detailní popis hypochloritu

(chlornan sodný, natriumhypochlorit, sodium hypochlorite, NaClO nebo NaOCl) Je znám v lékařství již od začátku 20. století. Byl používán v lazaretech 1. světové války při odstraňování nekrotických tkání. A to je jedna z vlastností, pro kterou se také používá v endodoncii. Kromě toho, že rozpouští nekrotické tkáně, reaguje i s organickými složkami nástěnného dentinu v kořenovém kanálku. To je tzv. „mýdlový efekt“ (Schmiereffekt), protože chlornan sodný je zásada (pH je cca 10) a rozpouští bílkoviny. Toto „zmýdelňování“ je vlastnost, kterou nemá žádný jiný z dosud známých irigačních roztoků používaných v endodoncii. Tím se zvyšuje effícience kořenového nástroje a snižuje se riziko jeho zalomení. Dále je silným oxidačním prostředkem. Na tom je založen jeho široký antimikrobiální účinek včetně virucidního účinku. Kromě oxidačního účinku O2 se přidává ještě Cl2, který má také oxidační účinek a navíc poškozuje přímo plazmu a inhibuje dehydrogenázy mikroorganizmů. Disociace chlornanu sodného na O2 a Cl2 je známa. Při reakci s vitálními tkáněmi, které obsahují katalázy, se rovněž uvolňuje O2 a druhým produktem je neškodný NaCl.

Při srovnání chlornanu sodného s jinými dezinfekčními prostředky má jasně nejlepší biologickou snášenlivost. Nikdy za dlouhá léta nebyla prokázána jeho toxicita, mutagenita, teratogenita ani kancerogenita. Také nealergizuje. Pro použití v endodoncii doporučují různí autoři koncentraci 0,5-5,25 % (Clorox). Ve vyšších koncentracích irituje tkáně periodoncia. Nedoporučuje se také jeho kombinace s peroxidem vodíku (H2O2) při vyplachování kanálku, při které dochází k bouřlivé reakci s prudkým uvolněním kyslíku ve stavu zrodu (Schaumeffekt) a možnému vzniku emfyzému. Naopak nevadí jeho reakce s hydroxidem vápenatým, která se v malé míře předpokládá i po vysušení kořenového kanálku. Vzniká tzv. Chlorkalk (chlorové vápno, Ca(ClO)2), které má rovněž antibakteriální účinek.