Principem metody je předpoklad, že probíhající biologické změny ve tkáni s sebou nesou zároveň i změny jejich elektrických vlastností. Měří se jedna nich – impedance. (Poznámka: Impedance je zdánlivý odpor, který tkáň klade protékajícímu střídavému odporu, má složku odporovou, kapacitní a induktivní). Z praxe je znám fakt, že impedance klesá s postupující malignizací tkáně, k prvním změnám při maligní transformaci buňky dochází v buněčných membránách. Mění se skladba fosfolipidů a glykoprotetinů, které tvoří buněčnou membránu, a tyto změny jsou provázeny i změnami bioelektrických vlastností tkáně. Možnosti včasné diagnostiky se tak posunují do oblasti, kdy ještě nejsou detekovatelné mikroskopicky.

Vlastní měření impedance se provádí tím způsobem, že se tkání nechá procházet proud o frekvenci 100 000 Hz a hustotě asi 10 mikroampérů. Změřením úbytku napětí na tkáni lze potom stanovit i tkáňovou impedanci. Aparatura k měření se skládá z vlastního přístroje (DIACA LDN – 200), z pasivní elektrody (indiferentní -její kovová ústní lopatka) a z aktivní elektrody (diferentní, která je v kontaktu s měřenou tkání). Měření trvá asi 0,2 sekundy, naměřené hodnoty se porovnávají s hodnotami naměřenými na okolních zdravých tkáních.

Diagnostická metoda měření tkáňové impedance je neinvazivním vyšetřením a pacienta nezatěžuje, měření lze libovolně opakovat a použít i peroperačně k určení bezpečnostní zóny chirurgického výkonu.