Ortodontické modely zhotovujeme na základě maximálně extendovaných otisků chrupu. Model reprodukuje všechny zuby (včetně např. částečně prořezaných posledních molárů), celý alveolární výběžek až do fornixu vestibula a sublinguální krajiny a retromolárové úseky, celé patro a oblast tuberů. Jsou patrné uzdičky a slizniční řasy. Báze ortodontického modelu jsou ořezány nebo soklovány. Při úpravě modelu vycházíme z okluzní roviny a anatomického voskového registrátu skusu. Okluzní rovinaje rovnoběžná s horní a dolní bází. Zadní plocha ortodontického modelu je rovnoběžná s rovinou tuberů a je upravena tak, aby při položení modelů na zadní plochu byl reprodukován vzájemný vztah obou zubních oblouků i bez vloženého anatomického skusu. Kromě anatomického skusu zhotovujeme v indikovaných případech tzv. konstrukční (léčebný) voskový skus, podle něhož konstruujeme bimaxilární ortodontické přístroje.

V ortodoncii rozlišujeme modely diagnostické (sloužící obvykle také jako dokumentační) a modely pracovní. Na diagnostických modelech provádíme podrobnou metrickou analýzu a upřesňujeme diagnózu dentálních anomálií. Analýza ortodontického modelu má tři dimenze podle tří na sebe kolmých rovin: podle roviny okluze (vertikální odchylky), podle roviny tuberů (sagitální odchylky) a podle roviny procházející patrovým švem (transverzální odchylky). Pracovní modely jsou prvním (a tedy nejpřesnějším) odlitkem ortodontického otisku. Laborant na nich zhotovuje podle návrhu lékaře ortodontický přístroj. Dalším typem pracovního modelu je model sloužící k diagnostické přestavbě.