Úkol klínku

Úkolem klínku je zajistit suché pole (anemizací často hyperemické a edematózní mezizubní papily), separovat zuby a získat místo pro sílu matrice (důležité pro vytvoření kvalitního bodu kontaktu) a ochranu papily při preparaci. Jeho důležitou funkcí je fixace matrice k povrchu zubu, čímž zabraňuje vzniku převislé výplně. Zasahuje-li gingivální okraj kavity hluboko, kde začíná již povrch kořene, který je misko vitý, je individuální úprava klínku seříznutím či zábrusem ještě složitější a často použijeme i další klínky.

Klínky jsou z pevného trvanlivého dřeva (sykomora,buk), které ve vlhku nabobtná, a tak aproximální prostor ještě více utěsní. Klínek zavádíme velkou silou, aby došlo k požadované separaci zubů, a po chvíli ho ještě dotlačíme. Pokud neaplikujeme anestezii, je zavádění klínku dosti bolestivé (i když jen zpočátku) a je dobré pacienta předem upozornit. Pro fotokompozitní výplňové materiály byly vyvinuty transparentní klínky (kvůli světelné propustnosti v oblasti gingiválního schůdku), které se ale v praxi příliš neosvědčily.