Vznik myositis ossificans

Choroba je založena kongenitálně, není však dědičná. S prvními projevy onemocnění se setkáváme již v dětství, nejdříve bývají postiženy svaly zádové a šíjové, které jsou zduřelé a bolestivé. Choroba se dále rozšiřuje na svalstvo hradního pletence a další svalové skupiny. Je-li postiženo svalstvo krku a žvýkací svaly, nemůže pacient otevírat ústa a přijímat a rozmělňovat potravu.

Příčina onemocnění není známá, morfologicky lze zjistit jenom špatnou diferenciaci mezenchymálních podpůrných tkání. Onemocnění může být vyprovokované úrazem a následným reparativním zánětem nebo po opakovaných mikrotraumatech.

V orofaciální oblasti jsou poúrazovou heterotopickou osifikací postiženy nejcastěji svaly v oblasti čelistního kloubu.

Příznaky myositis ossificans

Prvním klinickýmn projevem onemocnění je zpravidla bolest spojená s omezenou hybností čelisti, která se posléze mění v úpornou čelistní kontraktům. Léčebná rehabilitace není úspěšná. Diagnóza choroby se potvrdí rentgenologickým vyšetřením – prokáže nejasně ohraničená a nepravidelně umístěná osifikační ložiska, která v průběhu několika let zvýrazňují a ohraničují.

Onemocnění je podobné kostním novotvarům, rozlišit je třeba i flebetiky umístěné v hemangiomu.

Léčba

Důležitá je klidová léčba, přikládají se Priessnitzovy obklady na noc, rehabilitace otvírání úst musí být zajišťována jenom nenásilným a nebolestivým cvičením. Farmakoterapie onemocnění je stále ve stadiu experimentu. Podávání kortikoidů ani radioterapie nepřinášejí výraznější průběh. Operační odstranění některých svalů, například na krku, aby se zlepšila hybnost dolní čelisti, se doporučuje provést za 1-2 roky po dokončení osifikačního procesu. Předčasná operace, jako nové trauma v nezralém terénu, by vyprovokovala recidivu onemocnění