Slovník

R

Resekce kořenového hrotu

Resekce kořenového hrotuje konzervačně chirurgický výkon, kterým se odstraňuje periapikální zánětlivé ložisko a spolu s ním i část kořenového hrotu vyčnívající do tohoto ložiska.

Vlastnímu výkonu předchází pečlivé endodontické ošetření kořenového kanálku, které záleží v jeho mechanickém rozšíření, dezinfekci a vyplnění kořenovou výplní (cement). Konzervační ošetření se provádí buď několik dnů před výkonem, nebo je součástí operace. Retrográdně se kořen plní cementem nebo amalgámem tehdy, je-li v kořeni zubu zaveden kovový čep nebo neodstranitelná cementová výplň, a u zalomených kořenových nástrojů, které nelze odstranit ani při resekci kořene.

Indikace resekce kořenového hrotu

Z obecného hlediska jsou indikací výkonu zánětlivé procesy v oblasti kořenového hrotu zubu, který nelze ošetřit endodonticky. Resekce se zpravidla provádí u zubů frontálních, dále u špičáků a premolárů, vzácně i u molárů. U zubů, jejichž kořen ční do radikulární cysty, rozhoduje mezi resekci a extrakcí pevnost zubu v jeho lůžku.

 

Technika provedení

Výkon se provádí v infíltrační nebo svodné anestezii z vodorovného slizničního řezu, asi 3 cm dlouhého. Řez se vede ve zdravé sliznici, nad zdravou kostí, a umisťuje se níž, než je krajina kořenového hrotu. Po odklopení mukoperiostu se kulovitým vrtáčkem, frézou nebo jemným dlátem snese kostní lamela v oblasti kořene zubu a část kořene, která vyčnívá do ložiska, se odřízne fisurovým vrtáčkem. Cystogranulom nebo granulační tkáň se exkochleuje lžičkou a ostré okraje kosti a pahýlu zubu se ohladí kostní frézou. Rána se při pečlivé adaptaci okrajů zašije uzlovými stehy a na dobu 24 hodin se drénuje úzkým rukavicovým drénem. Stehy se odstraňují 5.-6. den. Pooperační průběh bývá zpravidla klidný, mírné a málo bolestivé otoky mizí po 3-4 dnech. Někdy se stane, že nemocný pociťuje druhý či třetí pooperační den napnutí, bolest a pulzaci v ráně. Pak je nutno uvolnit jeden steh, vypustit hematom nebo hnis a ránu opakovaně drénovat.

 

Při správné indikaci výkonu, řádném konzervačním ošetření zubu a šetrné operační technice je resekce kořenového hrotu zpravidla úspěšným výkonem, který dovoluje uchovat zub ve funkci na dlouhou dobu. Nejčastější chyba, které se ošetřující dopouští, je nedokonalá amputace kořenového hrotu v celém průměru kořene, dále pak nedokonalá exstirpace granulomu nebo exkochleace granulační tkáně. Tyto chyby vedou k recidivě periapikálního zánětlivého ložiska a k vytvoření chronické slizniční píštěle. U horních dvoukořenových premolárů je třeba prověřovat přítomnost kořenových kanálků a řádně konzervačně ošetřit a resekovat oba kořenové hroty. Někdy je při operaci zapotřebí odstraňovat i několik milimetrů silnou mezikořenovou kostní překážku. V oblasti horních premolárů a molárů je nutno počítat s přítomností alveolárního výběžku čelistní dutiny. Musí se postupovat velmi opatrně, aby nedošlo k zasunutí resekovaného kořene do čelistní dutiny. Obtížnějším výkonem jsou také resekce kořenů molárů, ať už v horní nebo dolní čelisti. U horních molárů se resekce hrotu palatinálního kořene provádí z patrového řezu a výkon se může komplikovat krvácením z a. palatina. U resekci dolních molárů je nutno respektovat přítomnost mandibulárního kanálu.

Chcete dostávat emailové novinky?