Vznik sialolithiasis

Slinné kameny jsou konkrementy, které vznikají jako následek určité deformity slinného mukoidu srážením solí kolem jádra tvořeného cizím tělesem ve vývodech nebo i shlukem epitelií a leukocytů u primárního zánětu žlázy. Tvoří se jednotlivě nebo mnohočetně, jsou drobné jako zrnka písku nebo dosahují velikosti hrachu či třešně. Tvar kamene bývá zpočátku kulovitý, později se tvaruje do vřeteno vitého tělesa, ve žláze mívá okrouhlý tvar. Nejčastěji vznikají v podčelistních žlázách (v 90 % ve Whartonově vývodu), zřídka i v příušní nebo podjazykové žláze.

Slinné kaménky se vytvářejí srážením a vypadáváním solí (vápník, hořčík, fosfor) obsažených ve slinách kolem nějakého organického jádra, které se objeví jako cizí těleso ve vývodu nebo parenchymu žlázy, určitou roli při jejich tvorbě hraje i abnormita slinného mukoidu. Jádrem kamínku může být i slinný trombus, shluk epitelií a leukocytů slepených fibrinem, který se uvolní při primárním zánětu žlázy nebo jejího vývodu. Popisuje se i význam bakterií, především aktinomycet.

Příznaky

Zpočátku se projevuje opakovanými otoky v místě žlázy z retence sliny nebo napětím ve žláze a záchvatovitou silnou bolestí v souvislosti s jídlem (slinná kolika), později se přidruží zánět žlázy a jejího vývodu s typickými příznaky.

Diagnóza

Stanoví se na základě typické anamnézy, dále pak bimanuální palpací žlázy – konkrment lze někdy vyhmatat, někdy je i vidět jako žlutavě posvítající útvar, v průběhu vývodu a kolem jeho ústí je zarudnutí, výtok sliny je sporadický, slina je zkalená. Nejdůležitější je skiagrafické vyšetření (pozor, kámen nemusí být vždy rentgenkontrastní).

Léčba

Drobné kaménky se mohou vyplavit spontánně po stimulaci sekrece sliny (pitím většího
množství minerální vody, aplikací Pilocarpinu nebo po dilataci či drobné discizi vývodu, při větší sialodochotomii je nutná plasticko-chirurgická úprava nově vytvořené ho ústí, případně je nutné provést exstirpaci submandibulární nebo sublinguální slinné žlázy.