Slovník

O

Osteoklastom

Nepravý nádor, jde o proces resorptivního charakteru, který je vyvolán krevním výronem do kostní dřeně nebo zánětem. Vyznačuje se autonomním růstem a značnou náklonností k recidivám. Biologickou povahou je to proces benigní, metastázy nezakládá.

Výskyt osteoklastomu

Vyskytuje se u dětí a mladých lidí v kosti horní i dolní čelisti. Čelist, v níž roste, rychle zvětšuje svůj objem, spongióza i kortikalis se resorbují a nádor záhy pronikne pod periost a periostem až do měkkých tkání kolem čelistí. V ústní dutině bývá nápadně rozšířený dásňový výběžek, prořezané zuby jsou roze-stouplé, viklají se, mají různý sklon a resorbované kořeny. Zárodky zubů, uložené dosud v kosti, jsou nádorem zatlačeny daleko z místa původního uložení. Tkáň osteoklastomu je měkká, cévnatá, charakteristicky hnědočerveně zabarvená (hnědý nádor).

 

Příznaky osteoklastomu

Na skiagramu se jeví jako ohraničené projasnění s osteolytickými změnami v periferní části, často je rozdělen sytějšími pruhy na větší počet různě velkých projasnění. Zárodky stálých zubů bývají zatlačeny na periferii homogenního stínu nádoru, prořezané zuby mají široké mezery, různý sklon a resorbované kořeny.
Mikroskopická skladba nádoru je stejná, jako je tomu u obrovskobuněčné epulis.

 

Diferenciální diagnóza

Je třeba odlišit aneuryzmatickou kostní cystu, solitérní kostní cystu traumatickou, odontogenní cysty, ameloblastom, osteoitis fibrosa cystica a primární hyperparatyreózu.

 

Při histologickém nebo RTG nálezu hnědého tumoru je vždy bezpodmínečně nutné vyšetřit fosfo-kalciový metabolizmus, abychom vyloučili onemocnění příštítných tělísek (s 90% benigním adeno-mem, hyperplazií nebo karcinomem) a případně i konkomitantní nefrolitiázu.

 

Při hyperparatyreóze je v laboratorních vyšetřeních přítomná hyperkalcemie, hypofosfátemie, může být zvýšená hodnota alkalické fosfatázy a zvýšený je i sérový parathormon.

Léčba osteoklastomu

Především chirurgická, nádor se odstra
ní exkochleací ložiska, stěny dutiny se tepelně kauterizují nebo se ošetří kryochirurgicky či laserem. Větší kostní defekty je možné vyplnit některým z biologických materiálů nebo kostním cementem a posléze po jeho odstranění, když pominulo nebezpečí recidivy, autologními kostními štěpy. Na radiační léčbu se názory různí, nádor je výrazně radiosenzitivní, tato léčba je však zatížena rizikem vzniku postradiačních sarkomů.

Chcete dostávat emailové novinky?