Osteoklastom
Nepravý nádor, jde o proces resorptivního charakteru, který je vyvolán krevním výronem do kostní dřeně nebo zánětem. Vyznačuje se autonomním růstem a značnou náklonností k recidivám. Biologickou povahou je to proces benigní, metastázy nezakládá.
Výskyt osteoklastomu
Vyskytuje se u dětí a mladých lidí v kosti horní i dolní čelisti. Čelist, v níž roste, rychle zvětšuje svůj objem, spongióza i kortikalis se resorbují a nádor záhy pronikne pod periost a periostem až do měkkých tkání kolem čelistí. V ústní dutině bývá nápadně rozšířený dásňový výběžek, prořezané zuby jsou roze-stouplé, viklají se, mají různý sklon a resorbované kořeny. Zárodky zubů, uložené dosud v kosti, jsou nádorem zatlačeny daleko z místa původního uložení. Tkáň osteoklastomu je měkká, cévnatá, charakteristicky hnědočerveně zabarvená (hnědý nádor).
Příznaky osteoklastomu
Na skiagramu se jeví jako ohraničené projasnění s osteolytickými změnami v periferní části, často je rozdělen sytějšími pruhy na větší počet různě velkých projasnění. Zárodky stálých zubů bývají zatlačeny na periferii homogenního stínu nádoru, prořezané zuby mají široké mezery, různý sklon a resorbované kořeny.
Mikroskopická skladba nádoru je stejná, jako je tomu u obrovskobuněčné epulis.
Diferenciální diagnóza
Je třeba odlišit aneuryzmatickou kostní cystu, solitérní kostní cystu traumatickou, odontogenní cysty, ameloblastom, osteoitis fibrosa cystica a primární hyperparatyreózu.
Při histologickém nebo RTG nálezu hnědého tumoru je vždy bezpodmínečně nutné vyšetřit fosfo-kalciový metabolizmus, abychom vyloučili onemocnění příštítných tělísek (s 90% benigním adeno-mem, hyperplazií nebo karcinomem) a případně i konkomitantní nefrolitiázu.
Při hyperparatyreóze je v laboratorních vyšetřeních přítomná hyperkalcemie, hypofosfátemie, může být zvýšená hodnota alkalické fosfatázy a zvýšený je i sérový parathormon.
Léčba osteoklastomu
Především chirurgická, nádor se odstra ní exkochleací ložiska, stěny dutiny se tepelně kauterizují nebo se ošetří kryochirurgicky či laserem. Větší kostní defekty je možné vyplnit některým z biologických materiálů nebo kostním cementem a posléze po jeho odstranění, když pominulo nebezpečí recidivy, autologními kostními štěpy. Na radiační léčbu se názory různí, nádor je výrazně radiosenzitivní, tato léčba je však zatížena rizikem vzniku postradiačních sarkomů.