ZÁNĚT ZUBNÍ DŘENĚ

V jednom z předchozích článků jsme si popsali, jaké komplikace mohou nastat při ošetřování zánětu zubní dřeně. Ale jak může zánět samotný zkomplikovat pacientovi život? Odpověď zní, že velmi. Hlavním důvodem, který komplikuje život pacienta, je bolest. Každý takový člověk dříve či později nakonec stejně skončí u zubaře. Bolest je charakteristická pro jednotlivá stádia zánětu a blíže ji popíšeme v dalším odstavci. Druhá, neméně závažná komplikace se týká pacientů po transplantaci nebo těch, které operace teprve čeká. Zánět je totiž zdroj infekce, která se při oslabení organizmu může krví rozšířit dále do těla.

KOMPLIKACE Z ODDALOVÁNÍ NÁVŠTĚVY LÉKAŘE

Zánět o sobě dá vědět nejprve pouze nenápadnými náznaky. Projeví se citlivost na studené nebo teplé. Pacient například při pojídání zmrzliny používá druhou stranu úst, protože při kontaktu s postiženým zubem se projeví ostrá bodavá bolest, která ale ihned zmizí. V případě, že je zub naprasklý nebo má hluboký kaz (což je také důvodem zánětu dřeně), se může bolest projevit, i když se do otvoru dostane kousek jídla, a naopak ustoupí po vyčištění zubů. Postupně, jak se infekce rozšiřuje, se začnou bolestivé příznaky projevovat i bez závislosti na potravě. Objeví se pulzace v zubu i několikrát za den střídaná s intervaly relativního klidu, přičemž se intervaly stále zkracují, až je bolest trvalá. Nejenže komplikuje život pacienta přes den v práci i po ní, ale silně se projevuje i v noci, čímž brání spánku. Situaci zhorší i fakt, že běžná, volně dostupná analgetika tu nezabírají.

ENDOKARDITIDA A ZÁNĚT ZUBNÍ DŘENĚ

Druhé, již zmíněné nebezpečí se týká lidí s oslabenou imunitou a zvláště těch, u nichž hrozí riziko vzniku endokarditidy. Endokarditida je zánět vnitřního povrchu srdce, který je v kontaktu s protékající krví. Tato komplikace je výsledkem sledu několika událostí.

Pacient prodělal transplantaci chlopní nebo celého srdce, a proto nyní užívá léky snižující imunitu. Tyto léky sice zajišťují, že tělo přijme nový orgán, ale zároveň způsobí, že bakterie ze dřeně zubu mohou vstoupit do krevního oběhu, aniž by byly ničeny imunitním systémem. (Mimo to existují i vrozené nebo získané defekty imunity se stejným výsledkem – bakterie proniknou do krve.)

Bakterie v krvi se zaměří na po operaci neúplně zhojený orgán, tedy na srdce. Způsobí takzvanou endokarditidu, závažnou nemoc, která může skončit i smrtí.

JAK ENDOKARDITIDĚ PŘEDEJÍT?

Samozřejmě, že se tomuto dá předejít správným ošetřením zubu v ordinaci. Dříve se u takovýchto rizikových pacientů striktně trhaly všechny nemocné zuby, aby byla jistota, že se bakterie do oběhu nedostanou. Problém je, že samotná extrakce zubu je rizikový výkon. Proto se nyní dává přednost správnému endodontickému ošetření ještě před transplantací. A jako pomoc nám poslouží i antibiotika.

Pokud pacient vydrží bolest a vyhne se i riziku šíření zánětu krevní cestou, pořád se ho ještě týká prostup infekce přes kořenový kanálek ven ze zubu do čelistní kosti. Zub není ke kosti pevně přirostlý, ale drží na mnoha malých vazivových vláknech. Ta jsou zánětem snadno porušena, což se nejprve projeví bolestí při tlaku na zub, například při žvýkání. Později je zničeno už takové množství vláken, že se zub v čelisti viklá a nakonec vypadne. Zůstane po něm zanícená rána.

ZÁKLADNÍ PRAVIDLO: NEODKLÁDAT NÁVŠTĚVY U LÉKAŘE

Jestliže pomineme některé krajní situace, jako jsou úrazy nebo vrozené poruchy, jsou všechny tyto případy většinou výsledkem nedbalé péče o chrup ze strany pacienta a vyhýbání se lékařskému ošetření. Pacient by měl chodit k lékaři dvakrát za rok preventivně, aby se zánětu nejlépe vyhnul. Ale v nejhorším je nutnost přijít aspoň v případě, kdy už zub bolí. Nestačí polykat léky na tišení bolesti, přikládat obklady a čekat, že se zub vyléčí sám. Přestože návštěva zubaře není příliš příjemná záležitost, rozhodně však zkomplikuje život méně než dlouhotrvající bolestivý zánět.