Detailní popis

Ireverzibilní postižení tkání pulpy zubu zánětem. Zánětlivé změny vznikají jako následek zubního kazu, chemického či traumatického postižení. Bolest vzniká v počátečním stadiu po normálně podpraho-vých podnětech (na studené, teplé, ale i sladké). Bolest odeznívá po delší době (více než půl minuty) nebo je spontánní.

V pozdějších stadiích musí pacient stále vyplachovat ústa studenou vodou, aby se alespoň na chvíli zbavil nesnesitelné bolesti, která se často šíří do spánku (od horních molárů), do ucha (od dolních molárů) nebo pod oko (od horních frontálních zubů a premolárů). Na rozdíl od periodontitidy pacient nedokáže zub lokalizovat (často popisuje bolest poloviny hlavy, někdy i kontralaterálně).

Bolestivost na poklep nebo na skus se objevuje pouze při fraktuře nebo traumatické okluzi (vysoká výplň či protetická korunka). Pulpitická bolest vzniká na podkladě zvýšeného intrapulpálního tlaku a následným drážděním zejména nemyelinizovaných C-vláken (tato vlákna vedou také bolest v rohovce a ušním bubínku). V 80. letech bylo zjištěno, že pulpa obsahuje také fungující systém lymfatických cév a že v kterékoli oblasti je schopna vytvářet arteriovenózní anastomózy. Tzv. strangulační teorie (odumření pulpy způsobené znemožněním odtoku venózní krve způsobeného zvýšeným intrapulpálnám tlakem) pozbyla platnosti. Hyperemie není způsobena dilatací cév (jako u jiných tkání), ale zrychlením krevního průtoku. Regulační centrum pulpální cirkulace se nalézá periapikálně, ne v pulpě. Proto traumatická okluze může způsobit až pulpitické obtíže. Výše uvedené poznatky také objasňují přítomnost různých histologických stavů pulpy v témže kořenovém kanálku.

Léčba akutní pulpitidy

Při terapii se řídíme hlavně obtížemi pacienta to znamená bolestí. Hlavním léčebným výkonem je exstirpace postižené pulpy.