V dnešní podobě známe tento obor od začátku 80. let 20. století. Pomocí dentálních implantátů lze málo invazivním ambulantním zákrokem sanovat jakýkoli typ defektu chrupu. Léčba má dlouhodobý efekt, avšak trvá mnohdy několik měsíců a pro pacienta bývá značně finančně náročná.

Implantologii limitují tři stěžejní problémy:

• inkorporace implantátu jako cizorodého tělesa,
• rekonstrukce periodoncia
• a náhrada dentogingiválního úponu.

Zatímco otázka inkorporace je do značné míry vyřešena používáním oseointegrovaných titanových implantátů, periodoncium ani kvalitní dentogingivální úpon se zatím nahradit nepodařilo. Především spojení implantátu s ústní sliznicí je nejslabším místem současné dentální implantologie. Je představováno pouhou slizniční manžetou, která nevytváří plnohodnotnou bariéru pro mikroorganizmy. Tento nedostatek musí být kompenzován redukcí mikrobiální flóry v ústech, tedy kvalitní a trvale prováděnou ústní hygienou.

Přínos dentální implantologie spočívá v přeměně snímatelné zubní náhrady ve fixní, u fixních můstků někdy není nutné preparovat přirozené zuby. Je-li snímatelná náhrada ponechána, pomocí dentálních implantátů s attachmenty dosáhneme podstatného zvýšení její retence a stability.