K emfyzému dochází nejčastěji při vysoušení kořenového kanálku stlačeným vzduchem při endodontickém ošetření (nejčastěji u zubů v horní čelisti, kdy hroty jejich kořenů nejsou z vestibulární strany kryty kostí), při výplachu rozšířeného kořenového kanálku nebo při výplachu hlubokých parodontálních chobotů peroxidem vodíku (emfyzém způsobí uvolněný kyslík). Vzduch může proniknout do tkání při zlomeninách střední obličejové etáže – proniká lomnými štěrbinami ve stěně dutiny nosní, čelistní nebo v čelistních sklípcích, když vznikne v těchto dutinách přetlak – při smrkání anebo při výdechu nosem, když jsou nosní průduchy ucpány zaschlou krví či nosním sekretem.

Klinicky se přítomnost vzduchu v měkkých tkáních obličeje projeví různě velkým zduřením, palpačně se prokáže jemným třáskáním ve tkáni.

Léčba emfyzému

Zpravidla se emfyzém spontánně vstřebá, může však dojít k proniknutí a zavlečení infekce spolu se vzduchem i do značné vzdálenosti a ke vzniku kolemčelistního zánětu – ten se pak léčí incizí a antibiotiky.

Pozor! Při chirurgických výkonech v ústní dutině se nesmí používat v ráně turbínová vrtačka (např. při extrakci dolního zubu moudrosti, při separaci zubních kořenů). Vzduch z turbínové vrtačky, případně též vody, které se do rány vhánějí a nejsou sterilní, mohou způsobit vážné zánětlivé komplikace.