Byl objeven Rungem (1834) v kamenouhelném dehtu. Poprvé byl použit v lékařské praxi Listerem v roce 1865. Tvoří bezbarvé jehličkové krystalky rozpustné v alkoholu a vodě. Jeho dezinfekční účinek zvyšuje substituce halogenem. Fenol je protoplazmatický jed, který koaguluje bílkoviny a inaktivuje buněčné enzymy. Tkáně leptá a nekrotizuje.

Známým roztokem, ve stomatologii dlouho používaným, je Chlumského roztok (kafr, fenol a etanol v poměru 6:3:1). Kafr snižuje leptací účinek fenolu. Dalším roztokem je chlorfenol, sloučenina fenolu s chlórem (paramonochlorfenol). Oba roztoky se používaly jako provizorní vložka v kořenovém kanálku. Chlorfenol může dráždit periodoncium, Chlumského roztok je slabší, také jeho antiseptický účinek je malý a krátkodobý (několik dní).