Edge wise technika

Převážná většina fixních přístrojů, které dnes používáme, vychází z Angleova principu „edge wise“ techniky (1926). Principem je použití hranatého drátu, který zapadá do horizontálně probíhajícího zářezu na přední ploše ortodontického zámku. Stěny zářezu zámku vzájemně svírají pravý úhel. Aktivovaný drát přivázaný v zářezu zámku umožňuje řízený pohyb zubu a jeho kontrolu. Abychom takto koncipováným systémem docílili správného postavení zubů v zubním oblouku, je třeba drát před vložením a upevněním do zámku odpovídajícím způsobem tvarovat. Vytváříme ohyby prvního, druhého a třetího řádu pro vestibuloorální a meziodistální sklony a pro pohyb kořenem zubu (naprogramovaný oblouk).

Technika přímého oblouku

Druhou možností je použít tzv. přímého oblouku bez speciálních ohybů a naopak zámků, které mají speciální technické charakteristiky (naprogramovaný zámek) vyjádřené tvarem a umístěním zářezu, což je individualizováno podle typu zubu a rozsahu požadovaného pohybu. Odpovídající technické charakteristiky mají i kanyly na kotevních zubech. Vložením intraorálního oblouku bez ohybů a kliček do těchto zámků docílíme opět plánovaných pohybů zubem.

Intraorální drátěné oblouky dělíme podle tloušťky, tvaru, průřezu, počtu vláken a materiálu.

Principy působení fixních přístrojů

Drát fixovaný do zámku na zubu svou pružností vyrovnává rozdíly mezi tvarem, vzdáleností a průběhem oblouku a zářezu zámku. Vzniká síla, která působí přestavbu alveolu ve smyslu resorpce a apozice, dokud zub nezmění své postavení nebo síla nepřestane působit. Tak je tomu také při pohybu zubu po intraorálním oblouku elastickým tahem či tlakem pružiny.

Působící síla nesmí traumatizovat periodoncium a narušit jeho krevní zásobení. Jinak hrozí resorpce cementu kořene, ztráta vitality zubu apod.