Indikace hemiextrakce

Hemisekce se může rozdělit na příčiny:

• endodontické – situace, kdy z různých důvodů nelze ošetřit všechny radixy vícekořenového zubu (obliterace kořenového kanálku, via falsa, zalomený kořenový nástroj, fraktura kořene atd.),
• parodontologické – v případě parodontitidy, kdy vícekořenový zub je postižen asymetrickou resorpcí (poměrně často dochází ke značnému úbytku kosti vestibulárně, zatímco mohutný pa-latinální kořen bývá resorpce ušetřen),
• traumatologické – výjimečně při zlomeninách čelisti v těch případech, kdy se radix vícekořenového zubu nalézá v lomné linii,
• ortognatické – při chirurgické korekci meziče-listních anomálií, když osteotomie prochází zubním lůžkem.

Z protetického hlediska je důležité a nutné přísně individuálně posoudit, zda ponechaný kořen zubu bude zatěžován axiálně a bude plnit úlohu pilířového zubu. Většinou bývají jako přilíře využívány dolní distální a horní palatinální kořeny molárů, které jsou pevné a endodonticky dobře ošetřitelné. Indikace hemiextrakce je dána snahou ušetřit sousední intaktní zuby (část zubu po extrakci se použije k rekonstrukci korunky celého zubu), dále se užívá v situaci, kdy můžeme zlepšit statické poměry fixního můstku a ponechaný kořen se stává pilířem vmezeřeným, nejčastěji je tomu v případech, kdy vyvstala potřeba zachovat konečný pilíř, jehož ztrátou by se zkrátil zubní oblouk. V některých případech se využívá i pro zlepšení poměrů před zhotovením snímatelné náhrady.

Technika výkonu

Korunku zubu separujeme diskem a fisurovým vrtákem za stálého chlazení fyziologickým roztokem tak, aby se bezpečně oddělila část s kořenem, který je určen k extrakci. Vlastní extrakci je třeba provést šetrně tak, aby nedošlo k poškození alveolu ponechaného kořene, následuje endodontické ošetření zbylé zubní části.

Prognóza zubů po hemiextrakci je dobrá, metoda umožňuje využití zbylých radixů jako protetických pilířů a následné protetické ošetření je efektivnější, neboť šetří chrup pacienta.