Slovník

H

Hepatitidy

Vznikají po virových infekcích (perorálně virem hepatitidy A, parenterálně zvláště virem hepatitidy B, D, E, G, B a C, virem hepatitidy, virem EBV – mononukleóza, CMV). Přenos je možný i kontaminací krevních derivátů, při hemodialýze, u laboratorních pracovníků a zdravotníků vůbec a u toxikomanů. Také infekce spirochetou může způsobit zánětlivé změny v játrech. Méně častá je alkoholická hepatitida. Má akutní nebo chronický průběh.

Klinické příznaky

Může být mírný nebo může nemoc probíhat asymptomaticky, případně pod obrazem virózy. Virové příznaky jsou eventuálně provázeny dyspeptickým syndromem, únavou, tlakem v pravém podžebří, někdy artralgiemi. Brzy se projeví ikterus a tmavé zbarvení moči a světlé zbarvení stolice. Možné jsou však i anikterické formy. Vždy nacházíme hepatomegalii s palpační bolestivostí.

 

Diagnózu potvrdí jaterní zkoušky, vyšetření moče na žlučová barviva, sérologické vyšetření (panel hepatitid). Průkaz IgM protilátek svědčí pro infekci v průběhu 8 týdnů, IgG zůstávají pozitivní i několik roků. Některými testy lze prokázat nejen infekci, ale i infekčnost postiženého nebo replikaci viru (PCR DNA a jiná vyšetření).

 

Diferenciální diagnóza

Odlišujeme jiné hyperbilirubinemie a alterace jaterního parenchymu různého původu (např. toxiny, léky, městnání v játrech při kardiálním onemocnění apod.). Někdy nás laboratorní nález vede k nutnosti ultrazvukového vyšetření, kde můžeme mj. prokázat steatózu, která nemá virový původ (vliv alkoholu, obezity, diabetes mellitus, malnutrice, intoxikací, po parenterální výživě). Jinak se ultrazvuk (sonografie) používá v diferenciální diagnóze hepatomegalii běžně. Někdy musíme vyšetřit játra biopticky. Polékové hepatitidy mívají často nejen alteraci transamináz, ale i cholestatických enzymů (intrahepatální cholestáza) tj. ALP aGMT.

Léčba akutní hepatitidy

Spočívá v klidovém režimu, dietě, někdy hepatoprotektivy. Pacient musí být hospitalizován na infekčním oddělení.

 

Chronická hepatitida

Vzniká nejčastěji po parenterálně vzniklých infekcích a ohrožuje pacienta přechodem do cirhózy, eventuálně karcinomu (zvláště hepatitidy B a C). Základní vyšetření má být doplněno o biopsii, eventuálně laparoskopii. Průběh je chronický, kontroly aktivity jsou nutné.

 

Léčba

V současnosti je u některých možná léčba interferonem alfa a některými antivirovými látkami s úspěšností zastavení aktivity v 30-50 %.

Chcete dostávat emailové novinky?