Dnes již velmi zřídka používaný typ implantátu, zkonstruovaný v roce 1940 Švédem G. Dahlem. Vyrábí se individuálně z chromkobaltové slitiny nebo z titanu podle modelu alveolu získaného otiskem obnažené kosti, tedy chirurgickou cestou. Je umístěn pod mukoperiostem. Několika pilíři perforuje sliznici a tvoří oporu pro fixní můstek či hybridní náhradu. Indikací jsou bezzubá čelist, zkrácený zubní oblouk a velká mezera. Subperiostální implantáty lze zavést i na značně atrofovaný alveol, avšak výraznou nevýhodou je nejistá dlouhodobá prognóza.