Při jakékoliv intoxikaci je nutné zjistit, kdy k intoxikaci došlo, Čím je pacient intoxikován (anamnéza případně od druhé osoby, nález farmaka a zjištění požitého množství) a identifikovat správně symptomy a rozhodnout o eventuálním nebezpečí z prodlení.

Příznaky intoxikací jsou někdy viditelné. Pacient může anamnézu disimulovat, protože důvodem intoxikace může být suicidální pokus, někdy demonstrativní. Pokud nehrozí nebezpečí z prodlení, je nutné toxikologické vyšetření (žaludeční obsah, krev, moč).

Základním požadavkem je eliminace noxy a podpora vitálních funkcí. Symptomatologie může být pestrá, od agitova-nosti, sedace, komatu až do oběhových změn.

U některých farmak je možné použít antidot (např. při intoxikaci benzodiazepiny flumazenilem, psychoaktivními látkami beta-blokátory nebo benzodiazepiny, paracetamolem, acetylcysteinem, teofyliny živočišným uhlím aj.) Paleta antidot je však širší (dotaz na toxikologickém odd.). Při snaze o eliminaci nelze vyvolat zvracení v bezvědomí a u křečových stavů. Vhodná jsou naopak diuretika, někdy je nutná akutní hemodialýza. Tam, kde je látka nedialyzovatelná – hemopermze, výjimečně plazmaferéza, hyperbarická komora (při těžké intoxikaci CO) nebo v současnosti prakticky neužívaná exsanguinační transfuze. Každá intoxikace musí být léčena na JIP nebo JIMP.