Slovník

K

Klasifikace ortodontických anomálií

Každý vědní obor vyžaduje určitou systemizaci poznatků, jejichž základní podobu tvoří typizování či klasifikace. Úspěšné a rozšířené jsou klasifikace umožňující snadnou a praktickou orientaci v empirickém materiálu.

Angleova klasifikace mezičelistních vztahů

Byla zveřejněná autorem v roce 1899 je jednoduchá morfologická klasifikace, hodnotící vzájemné postavení zubních oblouků v sagitální rovině. Základním kritériem je vztah prvních stálých molárů – tzv. klíč okluze. Klasifikace nebere v potaz vztahy ve vertikální a transverzální rovině. Pro svoji jednoduchost a přehlednost se používá dodnes jako základní orientační hledisko při diagnostice ortodontických vad. Angle dělí mezičelistní vztahy do tří tříd:

  • I. třída: normookluze – meziobukální hrbolek prvního horního stálého molárů zapadá do přední mezihrbolkové rýhy prvního dolního stálého molárů.
  • II. třída: distookluze – první dolní stálý molár je posunut distálně (o polovinu šířky premolárů a více). Podle morfologie frontálního úseku dělíme distookluzi na 2. tř. 1. oddělení, což je distookluze s anteriorním sklonem horních řezáků, na 2. tř. 2. oddělení, což je distookluze s orálním sklonem všech, či některých horních frontálních zubů, a na 2. tř. 3. oddělení, kdy není distookluze spojena s anomálním postavením frontálních zubů.
  • III. třída: meziookluze – první dolní stálý molár je posunut meziálně (o polovinu šířky premoláru a více). Frontálně bývá obrácený skus, zkřížený skus, skus hrana na hranu nebo otevřený skus.

 

Angleova klasifikace neobsahuje informace o tom, kde je příčina malokluze a je třeba respektovat možnou odlišnost okluzních vztahů podle Angleových tříd a skeletálních proporcí u téhož pacienta (liší se tzv. dentální a skeletální klasifikace).

 

V roce 1930 Simon uvádí klasifikaci s doplněním vertikální orientace čelistí vzhledem k lebce, se sagitálním hodnocením řezáků a s hodnocením postavení špičáků vzhledem k orbitě.

Další klasifikace

Se snaží o současné vyjádření funkčních a morfologických odchylek (Katz) a o začlenění etiologických faktorů do klasifikačního systému (Kantorowitz, Korkhaus).

 

Tyto složité a nejednoznačné souvislosti jsou propotřeby jednoduchého a srozumitelného hodnocení nepoužitelné. Klasifikaci nelze rovněž zaměňovat za komplexní diagnostický rozbor.

Chcete dostávat emailové novinky?