Tvoří významnou skupinu kraniofaciálních deformit a rozdělují se následujícím způsobem:

• Trigonocefalie (trojúhelníkovitá lebka) – Předčasný srůst metopického frontálního švu, který od sebe odděluje frontální kosti. Lebka je v čelní krajině úzká, ve střední čáře je vytvořen hřeben, očnice jsou sblížené – hypotelorizmus.
• Skafocefalie (lodičkovitá nebo kopytovitá lebka) – Vzniká při uzávěru šípového švu – sutura sagitalis, lebka je úzká, podlouhlá, dolichocefalického tvaru.
• Plagiocefalie – Vzniká při předčasném srůstu koronámího, šupinového a lambdového švu (sutura coronalis, squamalis, lambdoides) na jedné straně, lebka je oploštělá na straně srůstu.
• Brachyeefalie (akrobrachycefalie, krátká lebka) – Předčasný srůst koronárního švu, lebka roste hlavně do stran, jev předozadním směru oploštělá, čelo je široké a klenuté.
• Oxycefalie (turicefalie, věžovitá lebka) – Předčasný uzávěr všech švů, lebka roste jenom proti velké fontanele a vzniká věžovitý, úzký tvar lebky.

Deformace lebky má nepříznivý vliv na vývoj mozku, zvýšený nitrolební tlak vyvolává bolesti hlavy, při časném vzniku kraniostenózy pak i různý stupeň psychomotorické retardace. Dále jsou přítomny oční příznaky – zmenšení orbit a optických kanálů je příčinou exoftalmu, pohyb očních bulbů je omezený. Mezi příznaky patří i snížení zrakové ostrosti až slepota.

Léčba

O indikaci k chirurgické léčbě rozhodují funkční klinické příznaky, nikoliv kosmetické důvody; absolutní indikace chirurgického výkonu jsou známky nitrolební hypertenze.