Detailní popis kryoterapie

(synonymum kryalizace) Metoda vychází z poznatku, že většina látek se ochlazením smršťuje, avšak voda, která je základní tekutinou všech živých organizmů, naopak svůj objem zvětšuje. Působí-li chlad na živočišnou buňku, vytvářejí se v mezibuněčných prostorách i v samotné buňce krystaly ledu. Tím se mění osmotické poměry ve tkáni, mění se vnitřní prostředí buňky, dochází k poruše biologické rovnováhy a buňka posléze podléhá nekróze. K jejímu zániku vede také mechanické poškození její struktury krystaly ledu a při procesu tání zaplavení tající vodou a tkáňovými toxiny.

Jako chladicí médium se v různých typech přístrojů – kryokauterů používá ponejvíce kapalného dusíku (LN 2), který má bod varu -196 °C, nebo se používá kapalného oxidu dusného, který vře při teplotě -88,4 °C.

Princip kryoterapie

Proces mrazení probíhá ve čtyřech fázích: Fyzikální fáze následuje bezprostředně po zmrazení, projevuje se krystalizací vody, dochází k reverzibilním nebo inverzibilním změnám v buněčném metabolizmu. Vaskulární fáze – dochází k degenerativním změnám cévních stěn, k poškození cévního řečiště v ohraničené oblasti, obleněni a stáze oběhu a vzniká ohraničená nekróza (za 20-30 minut po zmrazení). Nekrotizační fáze – kryonekrotická tkáň se demarkuje za 24 hodin po zmrazení, po dobu 1 až 2 týdnů adheruje, zhojí se epitelizací granulační tkáně; v této fázi se předpokládá účinek celulárních i humorálních imunitních mechanizmů, jako reakce na vznik kryonekrózy. Reparační fáze – probíhá hojení rány po odloučení kryonekrózy, rána se hojí jemnou jizvou bez komplikací.

Účinnost kryodestrukce závisí na vzájemné korelaci teploty, času a frekvence působení nízké teploty a na rychlosti jejího průniku v celém rozsahu de-struované tkáně.

Obecně, na úrovni současných kryobiologických poznatků, se přejímá názor, že k vyvolání kryonekrózy stačí ochladit tkáň dostatečnou rychlostí na teplotu -20 až -25 °C. Tato teplota však postačí pouze ke zničení povrchově uložených lézí. Vzhledem k nízké tepelné vodivosti tkáně a vzhledem k dodávce tepla z okolních nezmrazených tkání je zapotřebí k destrukci hlubších partií používat teplot mnohem nižších, alespoň -70 až -100 °C, rozmrazování má být pomalé, zpravidla spontánní a léčba má být prováděna v několika cyklech.

Indikace kryoterapie

Metodou volby u všech benigních nádorů ústní dutiny (především menších hemangiomů a lymfangiomů), užívá se k odstranění leukoplakia mukokél, epulid, papilomů, hyperplastických gingivitid, u některých forem bazaliomů, při paliativních výkonech u inoperabilních maligních nádorů. Kryalizace se indikuje též u dětí, starších osob, gravidních žen, u osob s alergickými a hemoragickými diatézami a dále u těch nemocných, u nichž je chirurgický výkon kontraindikován, např. z interního hlediska.

Vhodné pro kryalizaci jsou leze v anatomických oblastech, které jsou chirurgicky obtížněji přístupné, kde by po chirurgické intervenci hrozila větší ztráta tkáně a docházelo by k většímu zjizvení a tvorbě striktur.

Nevýhodou kryalizace je pooperační edém a delší doba hojení rány.