Termín byl mezinárodně akceptován a vžil se bez nahrazujícího synonyma v kterémkoliv jazyce.

Příčiny vzniku leukoplakie nejsou známé, mezi vnějšími se uvádějí různá chronická dráždění chemického, termického, fyzikálního a infekčního původu (tabák ve formě kouření či žvýkání, abúzus alkoholu, působení rtuti a jejích sloučenin, akční potenciály v ústní dutině, Candida albicans). Prokázat vnitřní příčiny vzniku leukoplakií je velmi obtížné, nejčastěji se pozorují při chorobách gastrointestinálního traktu, při progresivních achyliich a vředové chorobě, při hypercholesterolemii, při chorobách nervového systému (neurastenie, eerebrosklerózy), uvádějí se též hormonální příčiny a karence vitaminů.

Leukoplakia plana

Je představitelem stacionární, homogenní leukoplakie, jeví se jako bělavá až modrobělavá hladká skvrna nebo plocha s lokalizací na tvářové sliznici, zejména v blízkosti ústních koutků, častá je její přítomnost v oblasti molárů ve výši okluzních ploch zubů, nacházíme je nahrbeni jazyka, na sliznici podjazykové krajiny, dásňových výběžků a na patře.

Leukoplakia verrucosa

Proliferující, heterogenní leukoplaie, vzniká zpravidla na místech původní prosté hyperkeratózy. Ložiska prosté leukoplakie se postupně rozrůstají do plochy i síly, vyvyšují se nad okolní sliznici, na pohmat jsou tvrdá nebo drsná, často jsou křížovitě rozbrázděná různě hlubokými rýhami, někdy se tvoří na povrchu leukoplakických okrsků bradavičnaté výrůstky.

Erozivní forma (skvrnitá leukoplakie) se pozoruje jako drobné červené skvrny, které se střídají s bělavými ostrůvky hyperkeratotické sliznice. Subjektivně nositelé leukoplakie udávají kovové pachutě, pocit cizího tělesa v ústech, palčivost při dráždivých jídlech a někdy krvácení z hlubokých rýh.

Diferenciální diagnóza

Pod obrazem leukoplakie může přicházet lichen, lupus erythematodes, exfoliativní leukoedém (bílý spongiózní névus), morsicatio bucarum et labiorum (check bittiag), acanthosis nigricans, psoriasis, keratosis follicularis (Darierova choroba), dyskeratosis congenita, pachyonochia congenita a další. Pozor na intraepiteliální karcinom nebo karcinom se známkami invaze lamina propria.

Léčba

Spočívá v eliminaci lokálního dráždění všeho druhu (kouření, destilované alkoholické nápoje, vyloučení pikantních pokrmů) – přítomné dysplastické změny mohou být totiž reverzibilní. V rámci dispenzarizace pacienta se provádí Schillerova zkouška nebo měření tkáňové impedance. Malá a přístupná ložiska excidujeme vcelku již při prvotní diagnostické excizi.

V případě progrese leukoplakického ložiska je třeba zachovat radikálnější postup, to znamená, že se provede excize ložiska, použít lze i kryoablace nebo laser (vaporizace, excize).