Při ošetření je nutno odstranit veškerý infikovaný dentin (ne veškerý změklý!) nejlépe pomocí detekčního barviva (caries detector). To nám umožní odlišit nekrotickou vrstvu dentinu (mrtvou, infikovanou) od sice demineralizované (a měkké) vrstvy, která má ale zachované kolagenní stroma a je schopna reparace. Jako léčebný prostředek používáme hydroxid vápenatý – nejčastěji ve formě alkalického cementu, který má následující účinky: vysušení a ztvrdnutí (sklerotizace) změklého dentinu, dezinfekce povrchu dentinu a dentinotvomý efekt. Tvorba terciárního dentinu je důsledkem aktivace alkalických fosfatáz v pulpě (při pH 8,6-9,0), které způsobí diferenciaci mezenchymálních buněk pulpy v odontoblasty. Aplikace alkalického cementu by měla být v tenké vrstvě a pouze v místě nejintimnějšího vztahu k pulpě. Plocha změklého dentinu by neměla přesahovat 1 mm2. Nejdůležitější pro klinický úspěch je co nejdokonalejší okrajový uzávěr výplně. Proto je optimální prostředek s hydroxidem vápenatým převrstvit sklopolyalkenoátovým cementem.

Příčiny neúspěchu jsou většinou v chybné diagnostice a ve špatném provedení vlastního ošetření.
Šance na úspěch rovněž klesá s rostoucím věkem pacienta.