Počátky ortodoncie jako vědního medicínského oboru klademe na přelom 19. a 20. století. Jsou spojovány s osobností A. H. Anglea, který zavedl dodnes používaný jednotný jednoduchý systém klasifikace ortodontických anomálií (1899) a zpracoval technologii a léčebné postupy fixními ortodontickými přístroji vlastní konstrukce.

Dentální anomálie jsou odchylky tvaru, velikosti, počtu a postavení jednotlivých zubů a jejich skupin. Jsou omezeny rozsahem zubních oblouků a al-veolárních výběžků. Jejich ortodontická terapie je zpravidla velmi účinná.

Skeletální anomálie jsou odchylky v růstu, morfologii a umístění jednotlivých skeletálních struktur orofaciální oblasti. Vedle morfologické dysharmonie je přítomna více či méně kompenzovaná funkční odchylka. Terapie ortodontických anomálií na skeletálním podkladu je náročná, ne vždy zcela úspěšná, často vyžaduje multidisciplínární přístup.