Pravé parodontální choboty

Pravé parodontální choboty (kapsy) rozlišujeme podle vztahu dna chobotu k vrcholu alveolární kosti. Choboty, jejichž dno zasahuje pod vrchol alveolárního výběžku, se označují infraalveolární (kostní), choboty končící nad alveolárním výběžkem jsou supraalveolární. U supraalveolámích chobotů se nachází resorpce horizontální, u intraalveolámích vertikální.

Další dělení je na choboty aktivní a neaktivní (stabilizované). V aktivním chobotu jsou známky probíhajícího zánětu, v klidovém, neaktivním nejsou zánětlivé příznaky markantní. Klinicky má toto dělení velký význam. Klidové stacionární choboty stačí systematicky sledovat, aktivní je třeba ošetřit. Pro aktivitu procesu svědčí hnisavá exsudace a krvácení po sondáži chobotu (kapsy). Jsou možná i další rozlišení, ale ta se vymykají běžné praxi.

Pravý parodontální chobot (kapsa) je definován
jako štěrbinovitý prostor mezi dásní a zubem, koronárně ohraničený okrajem marginální gingivy, api
kálně dnem parodontálního chobotu. Jedna stěna je
vystlána epitelem, druhou tvoří povrch kořene zubu. 
Obsah tvoří gingivální tekutina, subgingivální plak,
odloupané epitelie, leukocyty, subgingivální zubní
kámen.