Průběh pemfigoidu

Průběh onemocnění je eminentně chronický, s obdobími remise. Postiženy mohou být i nos, hltan, jícen. Onemocnění je často doprovázeno zhoubným bujením. Postiženy jsou osoby starší, většinou mezi 60-70 lety.

Dutina ústní je častým sídlem. Puchýře se zde rychle mění v eroze, které jsou obecně hlavním klinickým projevem v dutině ústní. Vzniklé eroze jsou relativně málo bolestivé.

Řada pacientů přes viditelné rozsáhlé změny je schopna nosit snímací náhrady a přijímat potravu. Afekce se hojí jizvami, recidivy se právě v nich objevují velmi často.

Závažné jsou následky postižení očí, protože hrozí i perforace rohovky na základě tvorby vředů.

Vznik pemfigoidu

Onemocnění je charakterizováno tvorbou protilátek proti bazální membráně.

Diagnostika

Nebývá vždy snadná. Opírá se o klinický nález, histologický průkaz subepiteliálního puchýře (nebo náznak snadného odlučování epitelu od pojivové části). Cenné je imunofluorescenční vyšetření potvrzující protilátky proti bazální vrstvě epitelu.

Léčba

Lokálně se aplikují kortikoidy buď injekčně, nebo ve formě adhezivních dentálních past (např. preparát Dexaltin). Nejúčinnější je ale podávání kortikoidů celkově, často se kombinují s cytostatiky. Problémem je následně vzniklá osteoporóza či steroidní diabetes mellitus.