V názvosloví plantací rozlišujeme tyto termíny:

• replantace – vsazení zubu do původního lůžka,
• autogenní transplantace – zub nebo zubní zárodek je vsazen do lůžka po jiném zubu,
• isogenní transplantace – transplantace zubu, tkáně nebo orgánu mezi geneticky identickými jedinci (v podstatě u jedno vaječných dvojčat),
• alogenní transplantace – přesazení zubu j ednoho jedince druhému, jedná se tedy o přenos tkáně mezi geneticky rozdílnými jedinci stejného druhu.

V transplantační terminologii se ještě používá
termínu xenogenní transplantace, což znamená 
přenos tkáně mezi geneticky různými druhy (od jiné
ho živočišného druhu).

Při stanovení indikací plantací je nutné brát v úvahu následující skutečnosti: typ zubu, vývojové stadium zubu, věk pacienta, anatomické poměry, ortodontické hledisko, v některých případech je třeba respektovat antigenní vztahy mezi dárcem a příjemcem (u homoitransplantací je třeba vyšetřit dárci BWR, testy na AIDS, jatemí testy – pro nebezpečí přenosu lues, infekční hepatitis nebo syndromu získaného defektu imunity). U zubů luxovaných úrazem je třeba zajistit antitetanickou profylaxi.

Indikace plantací

u dočasných zubů – replantace frontálních zubů luxovaných při úraze, o indikaci rozhoduje stupeň resorpce kořene zubu (plantace má význam funkční, estetický a preventivně chirurgický), replantace stálých zubů – replantují se luxované zuby při úrazu nebo zuby či jejich zárodky omylem vytažené, autotransplantace – nejčastěji se transplantují retinované špičáky nebo se zuby moudrosti přenášejí na místo extrahovaného moláru.

Kontraindikace

• při naději na uzávěr mezery posunem sousedních zubů,
• rozsáhlá destrukce kostního lůžka, výrazné poškození mukoperiostu či větší poškození plantáru,
• rozsáhlejší zánětlivý proces v okolí plánované replantace,
• špatný celkový zdravotní stav pacienta, snížení odolnosti organizmu.

Technika plantace

Výkon je nutné provádět za aseptických podmínek, velmi šetrně (chránit periodoncium, neustále udržovat ve vlhkém prostředí, např. ve fyziologickém roztoku), RTG vyšetření poskytne informaci o kvalitě lůžka, v lokální anestezii se provede toaleta lůžka (výplach krevních koagul, odstranění nečistot), po vsazení do příslušného lůžka se zub fixuje na dobu 2-3 týdnů drátěnou dlahou nebo kompozitním materiálem, ordinují se antibiotika a měkká strava, nutná je zvýšená hygiena ústní dutiny.

Vitální implantace – implantuje se zub bez ošetření kořenového kanálku (u zubů čerstvě luxovaných při úrazu, u zubů extrahovaných omylem, u zubů moudrosti s nedokončeným vývojem, u zubů extahovaných z ortodontických důvodů). Nejvýhodnější je doba do 30 minut, je zde naděje na revaskularizaci pulpy, a to zejména u zubů s širokým foramen apicale.

U zubu, který byl mimo lůžko déle než 2 hodiny, je nutné provést endodontické ošetření kořenových kanálků a jejich zaplnění calcium hydroxidovou plnící pastou Ca(OH2) tlumí resorpci kořene, definitivní kořenovou pastou se zub plní až po půl roce, pokud nejsou na RTG snímku známky resorpce kořene.

Průměrná doba přežití replanto váných zubuje asi
3 roky. U replantovaných zubů postupně zaniká pe
riodontální štěrbina, vzniká synostóza nebo alkylóza
a následuje resoprce kořene.