ORTODONTICKÁ LÉČBA

Ortodontické anomálie však mohou být tak výrazné, že je nelze zcela odstranit. Pak je důležité terapií redukovat rozsah dentoalveolárních, případně skeletálních odchylek a vzájemně kompenzovat vztahy orofaciálních struktur tak, aby výsledek terapie byl stabilní a aby chrup mohl plnit svou funkci a působil co nejlépe i po estetické stránce.

Ortodontickou terapii provádíme s pomocí snímacích a fixních ortodontických přístrojů. Snímací přístroje pracují na bázi funkční či aktivní mechanoterapie, účinek fixních přístrojů je výsledkem aktivní mechanoterapie. Do ortodontické terapie dále patří myoterapie, úprava okluze dočasných zubů např. zábrusy, řízená výměna chrupu a extrakční terapie. Terapii v době vývoje a růstu označujeme jako interceptivní, další terapii lze označit jako korektivní.

VÝZNAM ORTODONTICKÉ LÉČBY PRO ZDRAVÍ PACIENTA

• profylaxe vzniku zubního kazu (ortodontická vada znemožňuje samoočišťování zubů a provádění správné hygieny),
• omezení vzniku, rozsahu a progrese parodontopatií (chronická traumatizace nefyziologickým kontaktem a zatěžováním nesprávně postavených zubů vede k předčasné destrukci tkání parodontu a urychluje zhoršování tohoto stavu, svou roli opět hraje zhoršená hygiena provázející ortodontické vady),
• úprava žvýkání a ukusování (ortodontická vada některé zuby, případně jejich skupiny z funkční dynamické okluze vyřazuje),
• ochrana temporomandibulárního kloubu, (strukturální nesoulad chrupu je částečně kompenzován nefyziologickým rozsahem pohybů čelistního kloubu),
• zlepšení výslovnosti (vady řeči často přetrvávají i po úpravě ortodontické vady, je třeba spolupráce s logopedem),
• zlepšení estetického vzhledu chrupu (estetické nedostatky chrupu jsou u většiny pacientů hlavním důvodem vyhledání ortodontické léčby),
• ortodontická terapie je součástí multidisciplinárního ošetření chrupu (spolupráce s chirurgem při řešení závažných skeletálních vad, při plánování ošetření implantáty, spolupráce s protetikem při úpravě postavení pilířů protetické náhrady, spolupráce s parodontologem úpravou postavení zubů s oslabeným parodontem).

VHODNÝ VĚK PRO ORTODONTICKOU TERAPII

KOJENCI

Interdisciplinární spolupráce u korektivních chirurgických zákroků závažných vývojových poruch orofaciálního systému (např. krycí desky u rozštěpů).

PŘEDŠKOLNÍ VĚK, DOČASNÝ CHRUP

Léčíme anomálie skusu (anomálie vzájemného vztahu zubních oblouků a jejích částí), tj. obrácený skus, otevřený skus, zkřížený skus, výrazné prognátní a progenní stavy. Používáme snímací přístroje typu aktivátorů, desek a clon. Závažné ortodontické vady je v určitých případech vhodné začít léčit co nejdříve, i když víme, že se dále projevují i v chrupu smíšeném a stálém. Cílem je snaha o omezení projevů anomálie v pozdějších vývojových stádiích. Snažíme se bránit prohlubování morfologických odchylek v době intenzivního růstu, které jsou následkem funkční disharmonie, která provází ortodontickou vadu.

6–9 LET, I. FÁZE VÝMĚNY CHRUPU

Léčíme progenní a prognátní stavy, obrácený skus, otevřený skus, distookluze, funkční poruchy, převislý skus, připravujeme optimální řešeni mezer (ztráty, anodoncie). Důležité je sledování atypického sledu ve výměně zubů a sledování stranových asymetrií v prořezávání stálých zubů. Ve frontálním úseku chrupu tolerujeme opoždění prořezávání druhostranného zubu téhož typu v jedné čelisti maximálně o 3 měsíce, v laterálních úsecích o 6 měsíců.

9–12 LET, II. FÁZE VÝMĚNY CHRUPU

Optimální období pro terapii většiny ortodontických anomálií, protože využíváme růst, využíváme možnost řízené výměny chrupu při velké formovací schopnosti tkání. V tomto věku věnujeme pozornost suspektním retencím stálých špičáků a perspektivě řešení mezer způsobených ztrátami stálých zubů a anodonciemi.

TERAPIE VE STÁLÉM CHRUPU

Ortodontická léčba ve stálém chrupu představuje obvykle dokončení předchozích fází léčby. Nevýhodou tohoto věkového období je klesající schopnost přestavby, nemožnost využívání růstu a mnohdy zhoršená společenská akceptace fixních ortodontických přístrojů.

TERAPIE DOSPĚLÝCH PACIENTŮ

Spočívá v korektivních zákrocích u ortodontických vad, jejichž terapie byla v dětství a dospívání zanedbaná nebo neúspěšná. Teprve v tomto období provádíme chirurgickou korekci závažných skeletálních anomálií po případném ortodontickém předléčení, protože je třeba, aby už nedocházelo k žádným růstovým změnám.

U dospělých pacientů můžeme ortodonticky zlepšit prostorové podmínky pro začlenění protetické rekonstrukce (změna klasifikace protetického defektu), upravit postavení zubů s nemocným parodontem nebo vytvořit prostor pro začlenění implantátu.

EXTRAKČNÍ TERAPIE

Samostatnou oblastí ortodontické terapie je extrakční terapie, kterou řešíme nepoměr mezi kapacitou alveolárního výběžku, báze čelisti a velikostí zubního oblouku, dystopie, anomální posuny zubů, retence apod. Návrh extrakční terapie je závažným rozhodnutím, které vyžaduje pečlivý léčebný plán postavený na správné diagnóze a zajištění optimálního uzávěru extrakčních mezer kontrolovanými pohyby sousedních zubů, což může být náročné i při použití fixního ortodontického přístroje.

Řízenými (sériovými, profylaktickým) extrakcemi, které zahajujeme ve smíšeném chrupu, usměrňujeme erupci stálých zubů, zejména špičáků, kdy profylakticky postupně extrahujeme dočasné špičáky, dočasné první moláry a ze stálých zubů první premoláry, na jejichž místo se zařazují stálé špičáky.

Při tomto postupu je naprosto nezbytná RTG kontrola vývoje a výměny chrupu.

Další skupinu extrakcí tvoří terapeutické extrakce, kterými přímo řešíme nevyhovující stav chrupu. Nejčastěji extrahovanými zuby z ortodontických důvodů jsou první, případně druhé premoláry. Na význam preventivních extrakcí třetích stálých molárů pro stabilitu výsledku ortodontické léčby nejsou názory jednotné.