TVORBA DENTINU

Tvorba dentinu nastává krátce před tvorbou skloviny. K zahájení je nutný styk mezi ameloblasty a mezenchymovou papilou. Dentin se vytváří směrem do zubní dřeně a jeho tloušťka se postupně zvětšuje. Dentinogeneze, na rozdíl od amelogeneze, pokračuje po prořezání zubu a po celou dobu existence zubu v dutině ústní. V první fázi dentinogeneze vytvářejí odontoblasty vrstvu organické matrix, která se nazývá predentin. Skládá se z kolagenních vláken a interfibrilární nekalcifikované substance (glykoproteiny, proteoglykany). Mineralizace dentinu má globulární charakter a postupným zvětšováním krystalů mineralizující oblasti splývají. Tvorba nové organické hmoty se odehrává přibližně stejnou rychlostí jako mineralizace, takže na histologickém preparátu můžeme vidět stálou, poměrně stejně silnou vrstvu predentinu. Na lidských zubech se rozlišují tři typy dentinu: primární, sekundární a terciární dentin.

Primární dentin se ukládá během celého vývoje zubu a tvoří převážnou část dentinu.

Sekundární dentin se vytváří až po dokončení vývoje kořene a jeho tvorba probíhá podstatně nižší rychlostí, než tomu bylo u dentinu primárního. Ukládání sekundárního dentinu není rovnoměrné, jeho depozita se rychleji tvoří na stropě a dně dutiny dřeňové a v oblasti odstupu kořenového kanálku. Apozice sekundárního dentinu vede k asymetrické redukci velikosti a tvaru dřeňové dutiny. Nejdříve jsou jeho tvorbou obliterovány rohy dřeňové dutiny. Terciární dentin, který je označován též jako reaktivní, reparativní, obranný či iregulární, se vytváří jako reakce na dráždivé stimuly (kaz, preparační technika, nákus ap.). Jeho tvorba je lokalizovaná a podílejí se na ní buňky, které jsou drážděny.

Terciární dentin se tvoří většinou velmi rychle, počet dentinových tubulů je značně snížený a jejich průběh je nepravidelný. Mezi dentinovými tubuly sekundárního a terciárního dentinu není kontinuita a permeabilita dentinu v této oblasti je tak velmi redukována.

Na snížení permeability dentinu se podílí i tzv. sklerotický dentin (transparentní), který vzniká rychlým ukládáním anorganických látek uvnitř dentinových tubulů a způsobuje jejich obliteraci. Množství sklerotického dentinu stoupá s věkem.

 SLOŽENÍ DENTINU

Přestože dnes vycházíme z funkční jednoty dentinu a pulpy, budeme dentin v následujícím textu popisovat samostatně. Dentin je na rozdíl od skloviny živá, méně mineralizovaná tkáň. Anorganický materiál činí 70 hmotn. %, organický materiál 20 hmotn. % a zbytek tvoří voda.

Čárkované linie naznačují průběh dentinových tubulů. V koronární oblasti probíhají esovitě od pulpy k dentino-sklovinné hranici.

Dentin lze rozdělit do několika zón. Odontoblasty se nacházejí na hranici pulpy a dentinu. Periferním směrem následuje zóna nemineralizovaného predentinu, zóna mineralizace, cirkumpulpální dentin a na závěr plášťový dentin, který dosahuje až k dentino-sklovinné hranici a obsahuje četná větvení dentinových tubulů.

Dentinový tubulus obsahuje výběžek odontoblastů a periodontoblastický prostor naplněný tekutinou. V cirkumpulpálním a plášťovém dentinu jsou stěny tubulů vystlány silně mineralizovaným peritubulárním dentinem. Mezi dentinovými tubuly se pak nachází intertubulární dentin.

Největší podíl na organické složce má kolagen a kolagenu podobné látky (91–92 %). Minerální složka sestává podobně jako u skloviny hlavně z fosfátu a vápníku. Také v dentinu se vyskytují rozličné stopové prvky. Dentin je velmi elastický a deformovatelný. Je měkčí než sklovina a má nažloutlou barvu. Protože je velmi porézní, vykazuje výrazně vyšší permeabilitu než sklovina.

STAVBA DENTINU

Dentin je vytvářen odontoblasty, jejichž buněčná těla se nacházejí v pulpě. Jejich buněčné výběžky prostupují celý dentin až k dentino-sklovinné hranici. Výběžky odontoblastů jsou vyztuženy filamenty o velikosti 500–800 nm. Leží v dentinových tubulech a vyživují dentin i po dokončení vývoje zubu. Nacházíme na nich 0,35–0,6 µm široké postranní výběžky (mikroklky), které zabíhají do intertubulámího dentinu a jsou ve spojení se sousedními mikroklky. Dentinové tubuly jsou v koronární oblasti zubu esovitě zakřiveny, v oblasti kořene probíhají rovně směrem ven.

DENTINOVÉ TUBULY

Na průřezu zjišťujeme rozdílné hodnoty počtu a hustoty dentinových tubulů pro dentin blízký dřeni a dentin dřeni vzdálený. Průměr a objem dentinových tubulů závisí samozřejmě na stáří zkoumaného zubu. Pro zuby mladých lidí je v literatuře udáván průměr dentinových tubulů v blízkosti pulpy mezi 4 a 5 µm. V blízkosti pulpy tvoří přibližně 80 % plochy řezu lumina dentinových tubulů. Na periferii se tato hodnota pohybuje pouze okolo 4 % (v odvápněném preparátu). Absolutní čísla týkající se průměru, hustoty a četnosti dentinových tubulů musíme hodnotit vždy s jistým odstupem, protože se individuálně velmi liší a jsou rovněž velmi závislá na metodách použitých při výzkumu. Výše uvedené relace pro dentin blízký dřeni a dentin dřeni vzdálený jsou přesto v zásadě správné.

V dentinových kanálcích jsou výběžky odontoblastů obklopeny tekutinou a organickými strukturními elementy (periodontoblastický prostor). Nervová vlákna lze prokázat pouze v ojedinělých tubulech predentinu. V periferním dentinu nenacházíme žádná nervová zakončení.

ZÁKLADNÍ SLOŽKA DENTINU

Anorganický materiál se stejně jako ve sklovině. zubním cementu a kosti vyskytuje v krystalické formě jako apatit nebo amorfní fosforečnan vápenatý. Krystaly v dentinu jsou ovšem výrazně menší a tenčí než ve sklovině (délka 20 nm, šířka 18–20 nm, tloušťka 3.5 nm). Navíc nejsou uspořádány do prizmat, ale jsou v závislosti na struktuře dentinu naskládány více či méně hustě vedle sebe.

Na hranici s pulpou leží dosud nedokonale vyzrálý, hypomineralizovaný predentin.

Zevně následují zóna mineralizace. cirkumpulpální dentin a poněkud méně mineralizovaný plášťový dentin. Ten spolu se sklovinou vytváří arkádovitou hranici a je velmi hustě prostoupen mikroklky. Dentinové tubuly jsou obklopeny peritubulárním dentinem, který tvoří stěny tubulů. Je homogenní, hustý a jeho mineralizace je nejvyšší ze všech struktur dentinu, S přibývajícím věkem se může apozicí zesilovat (sklerotizovaný dentin). Zúžením tubulů se ale zároveň omezuje schopnost pulpy chránit se před zevními vlivy. Intertubulární dentin od sebe odděluje dentinové tubuly. Je méně mineralizován a skládá se z více než 50 % ze sítě kolagenních vláken.

PRŮBĚŽNÁ TVORBA DENTINU

Dentin se tvoří v průběhu celého života zubu. Dentin, který byl vytvořen v období před dokončením vývoje kořene, nazýváme primární dentin. Dentin s pravidelnou strukturou, který je vytvářen v následujícím období, nazýváme sekundární dentin. Terciární dentin (iregulární sekundární dentin, reparativní nebo obranný dentin) se vytváří jako lokální obranná bariéra na základě příslušného podnětu (např. atrice, eroze, zubního kazu, iatrogenního poškození).

Dalšími důležitými znaky histologická struktury dentinu jsou:

Ebnerovy pruhy (růstové linie, Konturlinien). Jedná se o hypomineralizované okrsky, které jsou odrazem klidových fází odontoblastů během vývoje dentinu. Probíhají v cirkumpulpálním dentinu paralelně s dentino-sklovinnou hranicí, popř. s rozhraním dentinu a pulpy.

Owenovy linie jsou rozšířené, silněji hypomineralizované růstové linie. Jsou odrazem chorob dětského věku, spojených se sníženou mineralizační schopností odontoblastů.

Neonatální linie se jako zvláštní forma růstové linie objevuje u mléčných zubů a v koronární oblasti prvních molárů. Odpovídá delší klidové fázi odontoblastů (přibližně 15 dní). Periferně uložené růstové linie, nejčastěji v koronárním cirkumpulpálním dentinu, vykazují často kulovité, silně hypomineralizované okrsky (inlerglobulární dentin). Dentinové tubuly v této oblasti nejsou kryty žádným peritubulárním dentinem. Jedná se pravděpodobně o nepravidelně mineralizované okrsky dentinu. V plášťovém dentinu zubního kořene se nacházejí drobné struktury, mající na výbrusu tvar zrnka.

Tyto struktury nejsou orientovány podle růstových linií (Tomesova zrnitá vrstva), jsou rovněž hypomineralizované a podobají se interglobulárnímu dentinu.