To samozřejmě může posoudit jenom zubní lékař vybavený patřičnými znalostmi a zkušenostmi. Část takových pacientů může uklidnit. Nejde totiž o kaz, ale o pigmenty uložené v rýhách na kousacích ploškách zubů. Tedy ne vše, co je na zubech tmavé je nutné rovnou vrtat. Navíc řada kazů odporuje zažité představě společnosti o kazu jako černé díře v zubu. Kaz totiž může vypadat i jako křídově bílá odvápněná skvrna. Pojďme se tedy podívat na to, jak to s těmi pigmenty na zubech je.

Barva zubů

Barva zubů je geneticky daná průsvitností skloviny a barvou zuboviny. Sklovina je světlejší a částečně propouští světlo. Zubovina má oproti ní barvu žlutou až nahnědlou. Proto také hlavní vliv na samotnou barvu zubu má zubovina. Mimo toho se zub může v průběhu našeho života zabarvovat pigmenty vnitřními i vnějšími.

Vnější pigmentace

Tento druh zabarvování zubů má mnoho příčin. Velký vliv hrají celkový životní styl a stravovací návyky. Mezi zásadní zdroje pigmentů patří kouření a žvýkací tabák, v exotických krajinách i žvýkání betelu. Dále veškeré silně barevné potraviny a nápoje. Pro představu prakticky vše, co zanechá skvrnu na bílém tričku může způsobovat skvrny na zubech. Příkladem jsou černý čaj, káva, červené víno, kolové nápoje nebo třeba červená řepa a kari. Předejít těmto pigmentům se dá snadno úpravou toho, co konzumujeme. Když se ovšem některých výše zmíněných poživatin nejsme schopni vzdát, je tu dentální hygienistka, která si s většinou pigmentů dokáže hravě poradit.

Vnitřní pigmentace

Horší situace nastává, když pigmenty nejsou na povrchu zubu, odkud se dají snadno odstranit, ale jsou zevnitř. Mohou být způsobeny chybnou stavbou některé z vrstev zubu. Může jít o zuby postižené fluorosou, kdy se nadbytek fluoru za vývoje zubu zabuduje do skloviny a způsobuje její flekatost. Dále v minulosti nebyla známa souvislost mezi užíváním tetracyklinových antibiotik a vznikem tmavohnědých skvrn na zubech. Dnes už se o tom ví, a tak nejsou tyto léky podávány dětem a těhotným ženám. 

Vliv na barvu mají také úrazy zubů. Dojde totiž k mikrokrvácení v zubní dřeni a relativně rychlému rozvoji hnědého zabarvení. Když zubní dřeň odumře, jeví se zuby šedé. Toto zabarvení se obvykle rozvine až za několik měsíců.

Schopnost zabarvovat mají také dříve hojně zhotovované amalgamové výplně. Jejich okolí je pak modrošedé. 

Situace s vnitřními pigmenty je oproti vnějším svízelná a jejich odstranění není tak jednoduché. V některých případech může lékař přistoupit k vnitřnímu bělení, kdy se bělící látka aplikuje přímo dovnitř zubu. Někdy může pomoci klasické vnější bělení peroxidem vodíku nebo mikroabraze. Ve vážných případech je nutné zhotovit na zuby korunky, které neestetické zuby zakryjí.

Závěrem je tedy nutné zopakovat, že ne každá tečka na zubu je kaz, že některé pigmentace lze velmi snadno odstranit. Bohužel to ale neplatí o všech. S některými nás čeká ošetření u zubaře.