VZNIK ATRICE

Antagonistické kontakty zubů vznikají při žvýkání, polykání atd. (asi 1500krát za den). Atrice je tedy zvláštní, fyziologickou formou abraze, s většinou minimální ztrátou tvrdých zubních tkání.

S přibývajícím věkem je ovšem atrice výraznější. Fyziologická pohyblivost zubů způsobuje také v aproximálním prostoru otěr dvou sousedících plošek. Tím se primárně bodový aproximální kontakt mění na plošný kontakt. Současným meziálním pohybem zubů (8–10 mm během 40 let) dochází k zesílení aproximálního kontaktu.

FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ ATRICI

K podstatně rozvinutějšímu patologickému opotřebení tvrdých zubních tkání však vede celá řada faktorů. Psychogenní příčiny jako stres, zlost a jiné tak vedou k častějším a déletrvajícím kontaktům zubů (parafunkcím), často spojených s bruxizmem.

Významné faktory vyvolávající atrici a abrazi jsou rovněž nesprávně tvarované okluzní plošky výplní nebo korunek (např. předčasný kontakt, artikulační překážky).

Další etiologické faktory patologického otěru zubů jsou neuromuskulární poruchy v oblasti čelistí a obličeje a také anomálie v postavení zubů.

PŘÍZNAKY ATRICE

Klinicky na zubech rozeznáme nejprve ve sklovině, později také v obnaženém dentinu hladké, rovné plochy (atriční fasety), které na sebe někdy nasedají pod určitým úhlem a jsou koronárně ohraničeny ostrou hranou.

Při lateropulzích dolní čelisti po sobě antagonisté kloužou přesně po těchto ploškách. Je-li otěr opravdu výrazný, dochází ke ztrátě značné části korunek příslušných zubů, které jsou vyrovnávány takzvaným okluzálním driftem (vyrůstáním zubů z alveolu až k získání nového kontaktu).