CO JE ORTODONCIE?

Ortodoncie (čelistní ortopedie, ortopedická stomatologie, dentofaciální ortopedie) je specializovaný obor zubního lékařství zabývající se diagnostikou, léčbou a prevencí odchýlených zubů, vztahy a nepravidelnostmi zubních oblouků a čelistí včetně jejich vývoje a růstu. Dnes jsou ortodontické zákroky velmi často spojovány s rovnátky neboli ortodontickým aparátkem, který napravuje chyby v postavení zubů. Postupně se rovnátka stávají módní záležitostí, což výrazně mění pohled na dráty v ústech, které byly v minulém tisíciletí považovány za cosi velmi nepěkného.

Ortodontista je specializovaný zubní lékař. Musí absolvovat tříletou praxi na ortodontickém pracovišti, kterou zakončí obhajobou odborné práce a složením atestační zkoušky. Zkoumá nejen zuby, ale stará se i o celkový výraz obličeje, vzhled v průběhu mluvení i při úsměvu. Posuzuje tvar jednotlivých zubů, úroveň dásně a profil pacienta. V následujícím textu si představíme hlavní úkoly každého ortodontisty.

CÍLEM ORTODONTISTY JE PRAVIDELNÝ CHRUP

Dosáhnutí pravidelného stálého chrupu je cílem každé ortodontické léčby. Děje se pomocí snímacích nebo fixních aparátů (rovnátek) jak u dětí, tak i dospělých. Má vytvářet krásný úsměv na pohled, ale je potřeba zejména pro správnou funkci zubů. V takovém postavení jsou zuby stabilizovány ve vztahu k sousedním a protilehlým zubům, čelistem i měkkým tkáním (tvářím, rtům). U pravidelného stálého chrupu jsou sousední zuby v kontaktu v určitém místě, které tvoří bod či plošku. Jejich spojnice pak vytváří pravidelnou křivku. Toto pravidlo však neplatí u dočasných zubů, kdy se mohou vyskytnout zejména u předních zubů mezery. Ty představují prostor pro prořezání stálých zubů, které jsou mnohem širší. U dospělého chrupu tedy nejde pouze o to, jestli jsou zuby rovné, ale také o vztahy mezi horní a dolní čelistí. Pokud dochází například k dlouhodobému přetěžování jednoho či více zubů, může ve výsledku zub vypadnout.

SROVNÁNÍ ZUBNÍCH OBLOUKŮ

U pravidelného chrupu ve skusu by měly horní zuby překrývat dolní oblouk. Zároveň by u plně prořezaného stálého chrupu měl být každý zub v kontaktu se dvěma zuby v protilehlé čelisti. Toto pravidlo neplatí pro první dolní řezáky a poslední horní stoličky. Posun je způsoben rozdílnou šířkou prvních řezáků (horní řezáky jsou širší než dolní).

NÁPRAVA NEPRAVIDELNOSTÍ

Ideálně pravidelný stálý chrup je velmi vzácný. Ortodontické anomálie se mohou vyskytovat u jednotlivých zubů (velikost, tvar, počet, postavení), zubních skupin (protruze, retruze, obrácený skus, otevřený skus, hluboký skus, převislý skus, zkřížený skus, stěsnání, mezerový chrup), vztahem zubních oblouků (hodnotí se postavením špičáku a prvního horního moláru) a anomálie vztahu a velikosti čelistí (posouzení na speciálním kefalometrickém RTG). Při narušení vývoje čelistí, alveolárních výběžků a patra během vývoje plodu mohou vzniknout vrozené vady – rozštěpy rtů, čelistí, patra. Vyskytují se jednostranně či oboustranně v různém stupni a kombinaci. Rozštěpy jsou poměrně časté (1:400–500 porodů). U těchto případů je ortodontická léčba nutností, stejně tak jako po úrazech či při velkých nepravidelnostech.

VÝVOJ CHRUPU

DOČASNÝ CHRUP

Dočasných zubů je 20. Chrup se začíná prořezávat kolem půl roku věku a vývoj je ukončen asi ve dvou letech dítěte. Prořezávání začíná obvykle prvním dolním řezákem a končí druhými moláry. Anomálie při prořezávání mohou nastat z důvodu intenzivního působení zlozvyků (dumlání prstů a dudlíku).

VÝMĚNA CHRUPU

Výměna chrupu je zahájena prořezáním prvního stálého zubu a ukončena výměnou posledního dočasného zubu. Jako první se obvykle prořezává první dolní molár nebo první dolní řezák v pátém až šestém roce věku dítěte. Dolní zuby se obvykle prořezávají dříve než horní a u děvčat začíná výměna asi o půl roku dříve než u chlapců. Anomálie se vyskytují v případě, kdy je doba mezi prořezáváním jednotlivých zubů na obou stranách větší než půl roku. Vznikne-li mezera mezi prvními horními řezáky (diastema), většinou dochází k uzavření, jakmile se prořežou druhé horní řezáky. Vznikne-li však při prořezávání horních řezáků zákus či obrácený skus (horní zuby při skousnutí zapadají za dolní), jde o anomálii, která nemá tendenci k samoúpravě. Naopak s postupujícím prořezáváním ostatních zubů se fixuje. Další odchylky mohou nastat tehdy, pokud se druhý stálý molár prořezává před prvními moláry, premoláry a špičáky. Svým tlakem může zmenšovat prostor pro zařazení ostatních zubů, zejména pro druhý premolár v dolní čelisti a špičák nebo druhý premolár v horní čelisti. Dochází tak ke stěsnání zubů.

STÁLÝ CHRUP

I po prořezání všech zubů dochází neustále k posunu. Tím může dojít ke zmenšování místa zejména pro zuby v přední části chrupu. Projevuje se to nejvíce v dolní čelisti. Mohou se na tom podílet i prořezávající se třetí moláry. Zubní oblouk se tak stále zkracuje a v oblasti řezáků se objevuje stěsnání.