Otisk na korunku 

Pro tvorbu nové korunky jsou potřeba celkem tři otisky. 

Ten první se provádí do silikonu a trvá ze všech nejdéle, zhruba 3–5 minut. Lékař nejdříve odšroubuje vhojovací váleček a nahradí jej otiskovací kapnou (speciální kovová nebo plastová tyčinka, která se zasune do otvoru v implantátu, která nám pomáhá určit jeho polohu). Do otiskovací lžíce s otvorem v místě implantátu se nanese silikonová hmota a provede se tzv. hlavní otisk. Tento je pro laboranta nejdůležitější a i sebemenší nepřesnost by mohla znamenat nevyhovující korunku. 

Následně provedeme otisk protilehlé čelisti do alginátu, což je taková bílá hmota, která často mívá nějakou příchuť a doba tuhnutí je pouze 1–2 minuty. 

Jako poslední lékaře zajímá skus, pro který použijeme voskový plátek, do kterého pacient skousne.  

Tyto otisky jsou odeslány do laboratoře, kde vyrobí Vašo korunku. Čekací doba se většinou pohybuje v rozsahu 1–2 týdnů podle vytíženosti dané laboratoře. 

Součástí je i výběr vhodného odstínu korunky. Ten se odvíjí od sousedních vedlejších zubů. V případě, že máte zájem o bělení zubů, je nutné jej podstoupit ještě před zhotovením korunky, protože ta bělit nelze. 

Skenování  

Za posledních pár let se ve stomatologických ordinacích začínají čím dál častěji objevovat skenery. Lékař tak pomocí něj naskenuje situaci v ústech. Vše je mnohem rychlejší.

Odevzdání korunky  

Poslední část celého procesu je odevzdání korunky. Ta může být šroubovaná nebo cementovaná. Optimálním řešením je korunka šroubovaná, protože v případě komplikací ji lze snadno odstranit. Tuto korunku poznáte podle malého černého otvoru na kousací plošce, který však bude následně zaplněn. Cementované korunky se standardně vyrábí na přední zuby, kde je kladen větší důraz na estetiku.  

Pravidelné kontroly 

Jak již bylo zmíněno, o implantát je potřeba se starat mnohem více než o vlastní zub, protože nemá biologické obranné mechanismy a má odlišný anatomický tvar.

Jednou ročně byste měli chodit na kontroly, kdy Vám lékař provede rentgenový snímek a zkontroluje, zda neprobíhá kolem implantátu zánět. Protože stejně jako může být zánět kolem zubu – parodontóza, tak může být i zánět kolem implantátu, kterému se říká periimplantitida. Problém je v tom, že pacient nepociťuje žádné potíže a zánět se tak dostane až do fáze, kdy dojde k odhojení implantátu a k jeho ztrátě.

Proces, kterým si musíte projít, než budete mít zub nahrazený implantátem, je sice dlouhý a finančně nákladný, ale s výsledkem budete zaručeně spokojeni. Vaše okolí nový zub nerozezná od těch stávajících, ale také nebudete zklamaní, co se týká funkčnosti. Je ale důležité počítat s většími nároky na péči o implantát, aby se snížilo riziko jeho ztráty a dělal vám radost co nejdéle.