E

Eroze zubů

Eroze vznikají častým přímým působením kyselin například z nápojů, potravin nebo žaludku na čisté tvrdé zubní tkáně. Tyto kyseliny mohou atakovat a postupně rozpouštět zubní sklovinu.

EROZE ZUBŮ

Eroze vznikají častým přímým působením kyselin například z nápojů, potravin nebo žaludku na čisté tvrdé zubní tkáně. Tyto kyseliny mohou atakovat a postupně rozpouštět zubní sklovinu.

VZNIK EROZE

Kyseliny rozpouštějí povrch zubu demineralizací. Je-li působení kyseliny krátké a zřídkavé, může povrch zubu do značné míry přirozeně remineralizovat z minerálů sliny a nevzniká tak žádný trvalý defekt. Při delším a nebo častějším působení kyselin, především silných, vznikají ireverzibilní ztráty tvrdých zubních tkání. Kysele chelálotvorné látky (např. citrát) mohou navíc snižoval přirozenou remineralizaci slinou. Eroze nevznikají na rozdíl od kazivých lézí vlivem metabolickě činnosti orálních mikroorganizmů. Existuje pouze malé množství epidemiologických studií prevalence nebo incidence erozí. Morbidita se udává mezi 18–50 %. Rozlišují se časné a pozdní léze.

Dalším kritériem při studiích je progredience. Rozlišuje se klidová, latentní a aktivní progredientní forma. U aktivních, progredientních lézí vybíhají okraje skloviny tence proti obnaženému dentinu a povrch vykazuje histologicky strukturu plástve. Tato struktura vzniká při leptání skloviny. U klidové leze často nacházíme navalité okraje a chybí též struktura plástve u dentinu.

 

PŘÍZNAKY EROZE

Časnou lézi lze klinicky diagnostikovat jen velmi obtížně. Typická struktura skloviny je změněna. U mladých lidí chybějí v této oblasti perikymata. Sklovina je hladká a matně se leskne. U pozdní léze je již obnažen dentin. Erozivní změny tvrdých zubních tkání se podle Ecclese (1979) dělí do tří klinických kategorií:

  • Třída I: povrchové léze. Výhradně ve sklovině.
  • Třída II: lokalizované léze s podílem dentinu. Obnažený dentin zaujímá méně než třetinu celkové plochy léze.
  • Třída III: generalizované léze. Podíl dentinu činí více než třetinu celkové plochy léze.

Časná léze tak odpovídá stadiu I, pozdní léze stádiím II a III.

Ztrátu tvrdých zubních tkání podmíněnou erozí pacient primárně nevidí. Teprve v pokročilém stadiu s obnažením dentinu se eroze může zbarvit exogenními barvivy přiváděnými s potravou a pacient ji může vnímat jako esteticky rušivou. K vnímání bolesti dochází až s přibývající hloubkou léze v dentinu. Střídají se intervaly bolesti (aktivní fáze) s intervaly, kdy pacient bolest nepociťuje (klidová fáze). Nacházejí-li se eroze na žvýkacích ploškách zubů, urychluje se ztráta tvrdých zubních tkání atricí a abrazí.

 

PŘÍČINY EROZE

Expozice kyselinám může mít různé příčiny. Zřídka jsou to kyselé výpary v průmyslu, naopak častou příčinou vzniku erozí je nadměrná konzumace ovocných šťáv s obsahem kyselin, limonád (např. nápoje typu Cola), jogurtů a jiných potravin s obsahem kyselin (např. askorbát, ocet, ovocné bonbóny). Konzumuje-Ii pacient citrusové plody více než 2krát denně, zvyšuje se riziko vzniku erozí 30 až 40krát.

Také časté zvracení kyselého žaludečního obsahu, např. při poruchách příjmu potravy (bulimii), těhotenství a alkoholizmu, vede k erozivním změnám tvrdých zubních tkání. Adherence kyseliny nebo chelátotvorné látky na jazyku nebo na sliznicích může mít za následek dlouhodobé působení na hladké plochy zubů. Za normálních fyziologických podmínek se kyselina rychle eliminuje slinou (během 10 minut). Po exogenním přívodu kyselin zůstává hodnota pH na špičce jazyka pouze dvě minuty v extrémně kyselém rozmezí. Jeli ovšem redukována sekrece slin a jejich pufrační kapacita a je-li snížena hodnota pH, riziko vzniku eroze se zvyšuje. Slině je tak připisována rozhodující role při vzniku erozivních změn. Vznik eroze usnadňují kvalitativní i kvantitativní deficity sliny.

 

EROZE A ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL

Zejména u lidí, kteří se chtějí stravovat „zdravě“ a zároveň provádějí excesivní ústní hygienu špatnou technikou čištění, pozorujeme defekty tvrdých zubních tkání, které mohou pocházet z erozí. Tyto eroze jsou potom překryty abrazí při čištění zubů a vykazují charakteristiky klínovitého defektu.

 

LOKALIZACE EROZÍ

Výskyt erozí není závislý na věku a pohlaví pacienta. Léze se však v závislosti na příčině mohou lišit v lokalizaci. U pacientů, kteří často zvracejí, tak nacházíme eroze primárně na palalinálních ploškách horních řezáků. Později je nacházíme také na okluzních ploškách postranních zubů. Po excesivním příjmu potravin s vysokým obsahem kyselin diagnostikujeme generalizované eroze. Nejvíce postižené jsou bukální plošky a v horní čelisti labiální a palatinální plošky.

Pří pracovní expozici dochází většinou k erozivním změnám na labiálních ploškách frontálních zubů. Eroze začínají u pacientů s malou nebo minimální retrakcí gingivy na hladkých plochách nad krčkovou oblastí zubu. Cervikální nahromadění plaku, které je přítomno u většiny pacientů zřejmě brání demineralizaci skloviny exogenními kyselinami. Typickou známkou lehčích a středně těžkých erozí je přítomnost více či méně intaktní cervikální zóny skloviny. Okluzní a incizální eroze vykazují v oblasti hrbolků a incizních hran jamkovité vkleslinky ve sklovině. Ty vznikají pravděpodobně ve spojení s atricí a abrazí. Na rozdíl od atričních faset nevykazují eroze ostře ohraničené nebo vroubkované okraje.

Zobrazit komentáře
Chcete dostávat emailové novinky?