FOKÁLNÍ INFEKCE ODONTOGENNÍHO PŮVODU

(synonyma: metastatické oportunní infekce, orální sepse) Největší pozornost v učení o fokální infekci bývá soustředěna na zubní granulomy a chronickou tonsilitis, ale do výčtu potenciálních ložisek se zahrnují i chronické mikrobiální infekce umístěné v dýchacích cestách (záněty vedlejších nosních dutin a nosohltanu, bronchiektázie), v zažívacích cestách (cholecystitis, chronická apendicitís, chronické katary tlustého střeva), v urogenitálním traktu (chronické prostatitidy, cystitidy), statoakustického aparátu (chronické otitidy), dále pak ostitidy, osteomyelitidy, flebitidy a další. V podstatě skoro každý chronický zánět by se mohl stát fokusem.

ENDOKARDITIDY

V souvislosti s fokální infekcí se za zvlášť nebezpečné onemocnění považuje subakutní bakteriální endokarditis, která může vzniknout po extrakci zubu s infekčním ložiskem, kdy se viridující streptokoky vlivem přechodné bakteriemie usídlí na srdečních chlopních. Zdravý organizmus tuto přechodnou bakteriemii snadno zvládne, jestliže jsou ale srdeční chlopně předchozím patologickým procesem změněné, mohou se zde mikroorganizmy, které kolují v krvi, uchytit a může vzniknout endocarditis.

… DALŠÍ CHOROBY

Z dalších chorob, které se uvádějí v souvislosti s fokální infekcí se uvádějí nemoci očních orgánů (iridocyklitis, retinitis, chorioiditis), nervové choroby (neuritis, paréza lícního nervu, migrény), kožní choroby (akné, ekzémy, furunculosis), odontogenní fokální infekce může být příčinou i dalších chorob, jakými jsou např. myokarditidy, flebitidy, endarteritidy, nefritidy, cystitidy, cholestitidy, polyartritidy a další. V současném pohledu se za prvořadě rizikové z hlediska možné metastatické infekce odontogenního původu považují pacienti se srdečními vadami a po kardiochirurgických a angiochirurgických výkonech. Dále jsou to pacienti s vrozenými nebo získanými defekty imunitního aparátu.

ZDROJE FOKÁLNÍ INFEKCE V ÚSTNÍ DUTINĚ

Nejčastěji se uvádějí tyto afekce:

• zuby devitalizované (s rentgenologicky prokazatelným periapiálním ložiskem, ale i bez nálezu),
• záněty zubní dřeně (zejména chronické),
• parodontální choboty, případně abscesy,
• dentitio difficilis,
• neprořezané zuby s folikulámím vakem,
• ponechané zubní kořeny,
• odontogenní i neodontogenní cysty,
• záněty čelistních kostí,
• chronické záněty čelistních dutin,
• záněty dásní i záněty pod mezičleny můstků a v okolí zubních korunek.

DIAGNOSTIKA FOKÁLNÍ INFEKCE

Stanovit spolehlivě diagnózu fokální infekce, tj. nalézt aktivní ložisko je velmi obtížné a ne vždy dostatečně průkazné. Dokázat, že mikroorganizmy, které vyvolaly sekundární chorobu, pocházejí z infekčního ložiska v ústech nebo jinde v organizmu, je velmi nesnadné.

Při vyšetření pacienta s podezřením na fokální infekci pátrá stomatolog po aktivních ložiskách hlavně v okolí kořenových hrotů zubů.

Zhotoví se RTG snímky, nejlépe všech zubů i čelistí (rentgenologicky je nutné vyšetřit i bezzubé čelisti, protože v nich mohou být ložiska, jako je ponechaný kořen, reziduální cysta apod.).

LÉČBA FOKÁLNÍ INFEKCE

Fokální infekce je často empirická a obecně spočívá v sanaci infektu. O způsobu sanace rozhoduje stupeň podezření na fokální infekci, závažnost základního onemocnění, zvažuje se charakter stomatologického onemocnění a možné způsoby ošetření. Chronické záněty v okolí zubů se nejsnáze odstraní extrakcí zubu (jestliže máme důvodné podezření na fokální infekci a současně se pacient léčí pro chorobu důležitého orgánu, je třeba extrakci provést v profylaktické antibiotické cloně). U méně závažných chorob se indikuje výkon méně radikální, jakým je resekce kořenového hrotu, anebo postačí endodontické ošetření zubu.