HISTORIE BĚLENÍ ZUBŮ

Bělení zubů řadíme do oboru estetické stomatologie. Ačkoli je estetická stomatologie považována za moderní obor, její kořeny nalézáme už ve starověku. Lidé již dříve spojovali nečisté zuby s jejich bolestí, proto se snažili všemi možnými způsoby nečistoty odstraňovat. Žvýkali větvičky s aromatickou kůrou, nechávali si roztřepit kořeny bylin jakožto primitivní kartáčky či používali šalvějové a heřmánkové výplachy, které mají prokazatelně dezinfekční a léčivý účinek.

BĚLENÍ ZUBŮ BYLO POPULÁRNÍ JIŽ VE STARÉM ŘÍMĚ

Počátky bělení zubů sahají až do Říma, kdy starověcí Římané vynalezli metodu bělení zubů pomocí popela z ohnišť. Metoda založená na obrušování povrchových vrstev zubu byla velmi účinná. Římanům přinášela nevídaný efekt vybělených zubů a dostalo se jí také velké popularity. Bohužel společně s počtem bílých zubů prudce narostla i kazivost zubů. Zuby byly natolik oslabeny, že nedokázaly čelit ani minimálnímu množství cukrů v tehdejší stravě. Kazivost zubů v té době byla velmi raritní, což dokazují nálezy na pohřebištích z území celé Evropy. Římané byli tímto problémem natolik zaskočeni, že další podstatnější zmínky o bělení zubů pochází až z 10. století. Metoda bělení zubů pomocí obrušování povrchových vrstev se zachovala v podstatě dodnes. Jen popel byl nahrazen perlitem – umělým práškem vulkanického původu – a zkombinován s uhličitanem vápenatým, který mineralizuje zubní sklovinu. Škodlivost této metody ale zůstala zachována.

OBARVIT, ZASTŘIHNOUT A VYBĚLIT ZUBY

V 15. století se v Číně začaly používat první podoby dnešního zubního kartáčku. Šlo o část kosti nebo dřívka, na jehož konci byly štětinky z prasat. Používala se také párátka z husích brk. V 17. století začali lidé za účelem úpravy chrupu navštěvovat holiče. Ti tak poskytovali služby nejen v oblasti vlasů, ale i čištění a bělení chrupu. Právě holiči začali poprvé používat na zuby kyselinu dusitou. Ta měla sice dobré bělicí účinky, opět ale značně poškozovala zubní sklovinu a způsobovala vysokou kazivost zubů. Na konci 18. století byl v Anglii vynalezen bělicí zubní prášek vyrobený z prachu cihel a sépiových kostí.

BĚLENÍ ZUBŮ PEROXIDEM VODÍKU? SPÁSA PRO ZUBY.

Výrazného pokroku v bělení zubů se dosáhlo roku 1840, kdy byl v Itálii objeven fluorid. Zpočátku pro stomatologii velmi nezajímavý objev, který se jí dotýkal jen okrajově. Velmi rychle však řada vědců a zubních lékařů prokázala pozitivní vliv fluoridů na dětský chrup. Jeho podávání dětem v tabletkách snížilo kazivost zubů na polovinu. Hlavní výhodou pro estetickou stomatologii byl však fakt, že jeho přidáním do bělicích prostředků se značně omezilo poškozování zubních skloviny a snížil se počet zubních kazů u bělených zubů. Roku 1877 se poprvé setkáváme s řadou odborných prácí na téma „redukce diskolorovaných zubů“. V tomto roce byla poprvé použita kyselina chlorovodíková, která znamenala průlom v bělení zubů. I když byla velmi rychle nahrazena dodnes používaným peroxidem vodíku, ukázala světu možnosti estetické stomatologie.

Otázka fluoridů je dnes velmi diskutována a řada odborníků se liší v názoru, zda-li podávat či nepodávat fluoridové tablety. Pokud trpíte zvýšenou citlivostí zubů při bělení či jen chcete zuby chránit, konzultujte použití fluoridů se zubním lékařem.

PASTA WHITENING JE STARŠÍ NEŽ DNEŠNÍ KARTÁČEK

První zmínky o zubní pastě se vztahují ke 4. století v Egyptě. Tehdejší pasta se vyráběla ze soli, pepře, mátových listů a květů kosatce. Ve starověkém Římě se zase vyráběla zubní pasta z lidské moči, protože amoniak v ní obsažený byl velmi účinným prostředkem k vybělení zubů. Roku 1900 se do zubních past začal přidávat jako bělicí prostředek peroxid vodíku. V dnešní době je jeho množství v zubních pastách limitováno a neposkytuje ani minimální bělicí efekt. Dnešní bělicí zubní pasty jsou založeny na obrušování zubů abrazivem, princip je tedy stejný jako v případě římského popela.

MODERNÍ BĚLENÍ ZUBŮ

Moderní bělicí prostředky využívají bělicí schopnosti peroxidu vodíku nejčastěji v kombinaci s fluoridy a řadou enzymů, jakými jsou papain a bromelain. Bělení zubů je dnes běžnou součástí stomatologických výkonů a poskytuje nám bezpečný a lehce odhadnutelný výsledný efekt. Moderní metody jsou prokazatelně nejbezpečnější a při rozumném počtu bělících procesů chrup nikterak nepoškozují.