Klínovitý defekt
Klínovitý defekt je často se vyskytující poškození tvrdých zubních tkání v oblasti krčku viditelné strany chrupu. Klínovitý defekt mívá zaobleně trojúhelníkový tvar a lesklou, tvrdou spodinu. Vzniká převážně jako následek přetěžování chrupu.
KLÍNOVITÝ DEFEKT
Klínovité defekty se při běžném pohledu podobají erozím. Klínovitý defekt je primárně lokalizován ve sklovině, a to nejčastěji na labiální a bukální, cervikální oblasti řezáků, špičáků a premolárů, přičemž první premoláry jsou postiženy velmi často.
VZHLED KLÍNOVITÉHO DEFEKTU
Podle Schrodera vznikají klínovité defekty většinou v bezprostřední blízkosti cemento-sklovinné hranice. Tvar klínovitého defektu je při podélném řezu zubem přibližně trojúhelníkový s krátkou ploškou koronárně. Zářez někdy zasahuje hluboko do dentinu a má hladký a lesklý povrch. Koronární sklovina je mírně podminována. V dentinu lze často mikroskopicky rozeznat horizontální rýhy a „brusné“ dráhy. Koronární obnažená plocha dentinu má dentinové tubuly otevřené, na cervikální ploše jsou tubuly spíše zavřené.
VZNIK KLÍNOVITÝCH DEFEKTŮ
Etiologie klínovitých defektů není dosud s konečnou platností vyřešena. Jako příčina se uvádí mechanicko-abrazivní děje, tj. špatná technika čištění (horizontální „drhnutí“) a používání silně abrazivní zubní pasty. Tento děj usnadňují již přítomné eroze nebo inaktivní kariézní léze v krčkové oblasti, protože tvrdé zubní tkáně jsou již povrchově demineralizované („změklé“).
Jako další kauzální faktor přichází v úvahu nesprávné zatížení postiženého zubu (stresový nebo jinak podmíněný bruxizmus, překážky v artikulaci, předčasné kontakty aj.), které vede k namáhání zubu ohybem nebo tahem v krčkové oblasti (bod rotace zubu). Extrémní mechanické přetížení může v této oblasti způsobit vylomení mikroskopicky nebo makroskopicky viditelného kousku tvrdých zubních tkání. Údajně přitom dochází i ke změnám krystalické struktury skloviny s následnou vyšší rozpustností. K mechanickému opotřebení zubů dochází atricí nebo abrazí.