Odontogenní resorpce
Kromě fyziologické resorpce kořenů mléčných zubů existuje v mléčném i stálém chrupu ještě jiná, většinou patologická resorpce. Jestli jsou postižené zuby vitální či ne zde nehraje roli. Postiženy mohou být všechny tvrdé zubní tkáně. Při patologické resorpci rozlišujeme externí resorpci od resorpce interní.
EXTERNÍ RESORPCE KOŘENE
Resorpce vznikají aktivitou odontoklastů a nebo osteoklastů. Externí resorpce kořene vycházejí z periodoncia. Odontoklasty (vícejaderné obrovské buňky) odvápňují povrch kořene, enzymaticky jej rozpouštějí a fagocytují uvolněné částečky. Vznikají resorpční lakuny, které však mohou být pouze tranzientní a později se mohou reparovat cementem. Reparační mechanizmus umožňuje u malých lakun obnovení původního tvaru zubu. Obdobné děje probíhají pravidelně z důvodu fyziologické remodelace cementu. Často je ovšem obnovena pouze funkce (nová vlákna desmodontálního aparátu) a na povrchu kořene zůstanou rentgenologicky nerozlišitelné lakuny. Při zánětlivých onemocněních parodontu mohou být osídleny bakteriemi a přispívat k recidivám.
Patologické resorpce kořene lze rentgenologicky diagnostikovat teprve od jisté velikosti (2 mm v průměru, až 1 mm hloubka). Etiologicky přicházejí v úvahu traumata, luxace, replantace, periapikální a parodontální záněty, ortodontické ošetření aj. Resorpci si většinou klinicky nevšimneme, protože probíhají bez patrných bolestivých symptomů.
Podle Andreasena (1988) existují čtyři formy externí resorpce:
POVRCHOVÁ, PLOCHÁ RESORPCE LATERÁLNÍHO A NEBO APIKÁLNÍHO POVRCHU KOŘENE.
Laterální forma je částečně nebo úplně reverzibilní. Postihuje impaktované zuby, zuby s akutním onemocněním parodontu se současným rychlým odbouráváním kosti. Objevuje se také po luxaci a replantaci zubu. Vyvolávajícím podnětem bývá lokalizovaná traumatizace periodoncia, popř. aktivace jednotlivých odonto a osteoklastů. Periodontální štěrbinu nacházíme rentgenologicky po celém obvodu kořene. Kromě již zmíněných etiologických faktorů se apikální forma navíc může objevovat při periapikálních zánětlivých procesech, při ortodontické terapii a idiopaticky (ponejvíce u vícekořenových zubů). Idiopatická forma resorpce může vést k ireverzibilnímu zkrácení (1–4 mm) jednotlivých kořenů (vzácně také u mléčných zubu).
HLUBOKÁ SUBSTITUČNÍ RESORPCE S ANKYLÓZOU
K této ireverzibilní formě resorpce dochází u retinovaných, ankylotických zubů (zvláště u mléčných molárů), silně luxovaných, replantovaných a transplantovaných zubů. Následkem silné traumatizace se penodoncium stává avitálním. Osteoklasty resorbují sousedící kost, cement a dentin. Osteoblasty nahrazují resorbovanou tvrdou zubní tkáň kostí. Tvrdá zubní tkáň se spojuje s kostí. Postižený zub ztrácí svou fyziologickou pohyblivost.
ZÁNĚTLIVĚ PODMÍNĚNÁ MISKOVITÁ RESORPCE
K těmto někdy rychle progredujícím resorpcím dochází v důsledku těžkých luxací, re a transplantací s následnou zánětlivou reakcí v periapikální a pararadikulámí oblasti, a také v důsledku primárních periapikálních zánětů. Vznikají tak miskovité resorpce v dentinu kořene a případně v sousedící kosti. Primárně vznikají lokální traumatizací periodoncia povrchové, ploché resorpce. Tyto resorpce jsou prostřednictvím dentinových tubulů v kontaktu s infikovanou, nekrotickou pulpou nebo netěsnící kořenovou výplní. Toxické látky nebo bakterie potom vystupují z kořenového kanálku do periodoncia a vyvolávají zde zánět. Dochází tak k aktivaci resorpčních procesů. Resorpční lakuny a defekty kosti jsou často vyplněny granulační tkání. Již po dvou měsících může dojít k úplnému rozpuštění kořene.
jsou často vyplněny granulační tkání. Již po dvou měsících může dojít k úplnému rozpuštění kořene.
EXTERNÍ GRANULOM
Jde o vzácný periferní parapulpální resorpční proces neznámé etiologie. Externí granulom vychází pravděpodobně z chronicky zánětlivé tkáně parodontálního chobotu. Jedná se o zduřelou, cévnatou granulační tkáň, která aktivuje odontoklasty a vede k tomu, že oblast léze vypadá, jako by byla prožrána moly. Granulační tkáň proniká po nějaké době i do pulpy. Podminuje-li externí granulom klinickou korunku, prosvítá růžově skrze sklovinu, podobně jako interní granulom. Diferenciálně diagnosticky jej však lze rozlišit zhotovením meziálně a distálně excentrického snímku. Interní granulom na těchto snímcích nemění ani tvar ani polohu.
INTERNÍ (VNITŘNÍ) RESORPCE
Interní (vnitřní) resorpce se rovněž nazývá interní granulom (pulpitis chronica granulomatosa clausa). Vychází z tkáně pulpy neotevřeného cavum pulpae popř. kořenového kanálku.
RESORPCE MLÉČNÝCH ZUBŮ
Resorpce mléčných zubů je geneticky determinována. Dosud však není jasné, které děje zahajují a řídí růst a prořezávání stálých zubů. Resorpce mléčných zubů začíná primárně v místech, která jsou korunce zárodku stálého zubu nejbližší (špičáky – hrot kořene, řezáky – orální strana apikální třetiny kořene, mléčné moláry – prostor mezi kořeny). Vrstva kosti mezi kořenem mléčného zubu a zárodkem stálého zubu se odbourá. Činností odontoklastů dochází k lakunární resorpci kořene. Objevuje se i lineární resorpce. Resorpce mléčných zubů neprobíhá kontinuálně, ale v nárazech. V klidových obdobích dochází k reparativním dějům ve formě lamelovitého ukládání cementu. Pulpa mléčných zubů se na resorptivních dějích nepodílí.