PORUCHY VÝVOJE ZUBŮ

Poruchy vývoje zubů jsou poměrně častým problémem, který trápí lidskou populaci napříč všemi generacemi. Samozřejmě nejčastěji jsou zasaženy děti předškolního a školního věku. To jest dáno faktem, že poruchy vývoje zubů vznikají poškozením zubních tkání v období jejich růstu a vývoje. O rozsahu a typu poruchy vývoje rozhoduje řada vlivů, tím nejdůležitějším je poté období, kdy zasáhne škodlivina.

VÝVOJ DOČASNÝCH ZUBŮ

Vývoj dočasných zubů je zahájen 36. den nitroděložního života, což znamená, že všechny dočasné zuby se zakládají v děloze. V pátém měsíci nitroděložního vývoje začíná tzv. mineralizace zubů neboli ukládání minerálních látek do zubní tkáně, které vede k vytvrdnutí zubů. Prořezávání dočasných zubů probíhá od 6. do 30. měsíce v tomto sledu 1, 2, 4, 3, 5. Koncem 1. roku života má dítě 8 zubů, koncem druhého roku 16 zubů a do 2,5 až 3 let má mít 20 zubů, to je kompletní dočasný chrup.

VÝVOJ STÁLÝCH ZUBŮ

Základ pro stálé zuby se vytváří jednak již během nitroděložního vývoje (první stálé stoličky, dolní řezáky, horní střední řezáky a špičáky), jednak až po narození (horní postranní řezáky v 1. roce, první premolár v 2. roce a druhý premolár s druhou stoličkou kolem 3. roku). Základ pro třetí stoličku, tzv. zub moudrosti, mezi 8.–12. rokem. Prořezávání stálých zubů probíhá od 6. do 13. roku v tomto sledu 6 (1), 2, 4, (3, 5), 7, 8.

JAK VZNIKAJÍ PORUCHY VÝVOJE ZUBŮ?

Zasáhne-li škodlivina během prvního vývojového stádia, které ozačujeme jako růst, dojde k anomálii počtu zubů, tvaru zubů, velikosti zubů nebo struktury. V případě, kdy škodlivina zasáhne v druhém stádiu, tzv. stádiu mineralizace, dojde k poruše mineralizace tvrdých zubních tkání. Vývoj zubů zaujímá dlouhý časový úsek, který je u stálého chrupu 10 i více let. Z tohoto důvodu je riziko poškození vývoje chrupu poměrné značné. Nejcitlivější k poškození jsou však raná vývojová stádia. Abychom mohli odpovědět na otázku, jaké škodliviny mají úlohu ve vzniku vývojových poruch zubů, musíme si uvědomit, že zub je integrální součástí organizmu. Vzhledem k těsnému sepětí všech biologických procesů v lidském těle může prakticky jakýkoliv zásah do rovnováhy tohoto dění mít za následek i poruchu zubních tkání.

JAKÉ ŠKODLIVINY OVLIVŇUJÍ VÝVOJ ZUBŮ?

Množství škodlivin, které mohou způsobit poruchu vývoje chrupu, je velké. Během nitroděložního vývoje představují riziko infekční nemoci (zarděnky, syfilis a jiné), imunobiologické procesy (nekompatibilita krevního faktoru matky a plodu), endokrinní poruchy a dále poškození mateřského organizmu při radiaci, alkoholizmu nebo průmyslové zátěži. Dalším rizikem je užívání některých léků. Obecně je plod v děloze velmi dobře chráněn proti vnějším vlivům. Z toho důvodu bývá dočasný chrup daleko méně postižen než stálý chrup, který se z velké části vyvíjí až po narození. V té době může chrup ohrozit prakticky jakákoli metabolická či hormonální porucha. Velký vliv mají na poruchu vývoje zubů také genetické vlivy.

PORUCHY VÝVOJE ZUBŮ ROZDĚLUJEME:

ANOMÁLIE POČTU ZUBŮ

hypodoncie – podstatou je primárně snížený počet zubů, jejichž zárodky nejsou vyvinuty. Hypodoncie představuje mírnější formu, která obvykle postihuje určité členy chrupu (nejčastěji 3. stoličky, horní druhé řezáky a dolní druhé premoláry) a bývá považována za projev fylogenetické redukce chrupu. Hypodoncie vzácně postihuje dočasné zuby. Chybění většího počtu zubních zárodků (tzv. oligodoncie) nebo chybění zárodků všech zubů (tzv. celková anodoncie) bývá často spojeno i se zpomaleným růstem čelistí a střední obličejové oblasti.

• hyperodoncie – zubní anomálie, jejíž podstatou je primárně větší počet zubů, než odpovídá normě v určitém chrupu
• srostlice – spojení dvou zubů, ke kterému dochází během určité fáze vývoje

ANOMÁLIE VELIKOSTI ZUBU

• mikrodoncie – ortodontická zubní anomálie, při níž jsou zuby nápadně malé. Mikrodoncie postihuje jen některé zuby, jejich skupiny nebo všechny zuby v čelisti.
• makrodoncie – ortodontická zubní anomálie, při níž jsou zuby nápadně velké. Makrodoncie postihuje symetricky nebo asymetricky jen některé zuby (nejčastěji 1. a 2. horní stoličky), jejich skupiny nebo všechny zuby v čelisti.

ANOMÁLIE TVARU ZUBŮ

• anomálie tvaru korunky zubu
• anomálie tvaru kořene zubu
• anomálie tvaru dřeňové dutiny
• kombinace těchto anomálií

PORUCHY TVORBY ZUBNÍCH TKÁNÍ

hypoplazie zubních tkání – je způsobena poškozením zubních tkání nejčastěji při horečnatých stavech, průjmových onemocněních nebo metabolických poruchách a jiných. Hypoplastické zuby se vyznačují různorodým vzhledem, jamkami, rýhami. Sklovina je tenká, nerovnoměrná, drsná. Také zbarvení je atypické (žlutohnědá až tmavě hnědá).

hypomineralizace zubních tkání – zuby s nedostatkem minerálních látek, pro které jsou typické skvrny na labiálních ploškách frontálních zubů. Zbarvením jsou bílé nebo nahnědlé. dysplazie zubních tkání – je porucha vývoje nebo růstu projevující se tlumeným nebo odchylným vytvářením zubních tkání. Patří sem celá řada chorob: fluoróza, dentinogenesis imperfecta, tetracyklinové zuby atd.

ANOMÁLIE POLOHY ZUBŮ

• neprořezaných zubů
• prořezaných zubů

ČASOVÉ PORUCHY VÝVOJE A PROŘEZÁVÁNÍ ZUBŮ

• zpomalení vývoje zubů
• zpomalení prořezávání zubů
• urychlení vývoje zubů
• urychlení prořezávání zubů