Je pochopitelné, že budoucí pacient, který si vybírá lékaře, může podvědomě inklinovat spíše k titulu MUDr. před jménem. Vysokoškolský titul MUDr., doktor medicíny, se v této podobě užívá od roku 1872 a je v nás zakořeněný. Ale titul MDDr. za ním nijak nepokulhává! Je na místě zdůraznit, že oba tituly jsou si v zubním lékařství rovnocenné. 

Trocha z nedávné historie

V polovině 20. století se na lékařských fakultách začala profilovat stomatologická větev. Absolventi tohoto směru studovali 4 roky a získávali titul MSDr. Dále se studium prodloužilo na 5 let a absolventi získávali titul MUDr.

S rokem 1953 začaly další změny a práci zubního lékaře smí zastávat jen vysokoškolsky vzdělaní lékaři, a to absolventi studia všeobecného lékařství, kteří se dále po skončení studia specializovali dvouletým studiem na výkon povolání zubního lékaře nebo absolventi již zmiňované nově vytvořené stomatologické větve na lékařských fakultách. Do té doby se prolínala práce lékařů a tzv. dentistů. Dentisté byli zubí technici, kteří vykonávali práci v ústech pacienta.

S nástupem komunismu od roku 1953 do roku 1966 se veškeré vysokoškolské tituly zrušily, takže ze škol vycházeli „promovaní zubní lékaři“. Po roce 1966 se situace uklidnila a lékaři opět získávali za určitých podmínek titul MUDr. Od roku 1990 se studium stalo šestiletým až do roku 2003/2004, kdy se v rámci harmonizace studia s členskými státy EU studium opět změnilo na pětileté s novým titulem MDDr.

MDDr.

V tomto inovovaném pětiletém magisterském prezenčním studiu je obsaženo více odborných předmětů a klade se důraz na vykonávání hojné praktické výuky. Vystudovaný lékař je schopen okamžitě zahájit samostatnou praxi zubního lékaře bez nutnosti skládání dalších atestačních zkoušek. Ale i po absolvování vysoké školy se mohou lékaři dále vzdělávat.

Následné vzdělávání zubařů

Každý zubní lékař, vykonávající praxi, má povinnost být veden v české stomatologické komoře. Někteří lékaři v rámci ČSK pokračují v celoživotním vzdělávání a získávají nejprve osvědčení praktický zubní lékař a následně mohou pokračovat v dosažení osvědčení ve stomatochirurgii, pedostomatologii nebo parodontologii.

Další možností po ukončení vysoké školy je specializovat se navazujícím studiem na ortodontistu. Lékaře zhotovujícího rovnátka. Nebo získat atestaci pro výkon orální a maxilofaciální chirurgie. V české republice je pro maxilofaciální chirurgy obvyklé studium všeobecného i zubního lékařství, z toho následně vyplývají různé kombinace titulů před jménem lékaře. Např. MUDr. et MDDr.

Zdroj: MUDr. Přemysl Paichl, Dějiny zubní medicíny