SLINNÉ ŽLÁZY

Slinné žlázy se dělí podle velikosti na malé a velké. Malé slinné žlázy zajišťují konstantní vlhkost ústní sliznice, vnímání chuťových podnětů a podílejí se na držení celkových zubních náhrad. Mezi velké slinné žlázy patří párové žlázy podjazykové, podčelistní a příušní. Ze svých vývodů vylučují slinu při jídle, a tak napomáhají trávení sousta, jeho obalení, a tím usnadňují polykání. Slina obsahuje spousty enzymů, jež se podílejí na ochraně před patogeny a na již zmiňovaném trávení. Její další funkcí je vracet minerály zubní sklovině, která je ztrácí vlivem působení bakteriálních kyselin. Návratem minerálů do struktury skloviny dochází k jejímu zpevňování. Tokem sliny je čištěn povrch zubů, a tím je redukován vznik zubního plaku.

CO JE TO ZÁNĚT

Zánět je definován jako odpověď organizmu na škodlivé podněty. Do této reakce bývá zapojen imunitní systém. Dle délky trvání zánětu se rozlišuje akutní (krátkodobý, trvající dny až týdny) a chronický (dlouhodobý, probíhající v časovém horizontu měsíců až let). V případě slinných žláz bývá zánět způsoben bakteriální, virovou nebo autoimunitní příčinou. Zánětlivá reakce může být umístěna buď výlučně v okolí slinné žlázy a nešířit se dál, nebo může mít tendenci k šíření do okolí, což může pacienta ohrožovat na životě.

PŘÍČINY ZÁNĚTU SLINNÝCH ŽLÁZ

Zánět slinných žláz bývá způsoben bakteriemi nebo viry. Bakterie se dostávají do tkáně žlázy nejčastěji slinným vývodem. Bývá to v případech snížení produkce sliny, což mohou způsobit horečky, dehydratace, ucpání vývodu slinných žláz kamínkem, nedostatečná ústní hygiena, radioterapie (= ozařování), autoimunitní choroby postihující slinné žlázy, cukrovka, anémie, urémie, ateroskleróza, postižení nervového zásobení žláz nebo některá léčiva. Mezi léky, které způsobují snížení slinné sekrece, patří antidepresiva, antihistaminika, sedativa, hypnotika, diuretika, anxiolytika a další.

PŘÍZNAKY ZÁNĚTU SLINNÝCH ŽLÁZ

Zánět často postihuje slinné žlázy odděleně. To znamená, že v dutině ústní pacienta se nacházejí jak žlázy zdravé, tak zanícené. Pokud je slinná žláza zasažena zánětem, pacienta sužuje její bolestivost, otok, snížená až zastavená produkce sliny – místo toho zpravidla nastupuje sekrece hnisu, v mírnějších případech zakalené sliny. Bolest a zvětšení slinné žlázy se zhoršují po jídle, kdy se automaticky zvyšuje slinná produkce. Dále se objevuje zvětšení okrskových mízních uzlin. Kůže obklopující slinnou žlázu je napjatá, červená a bolestivá.

DIAGNOSTIKA ZÁNĚTU SLINNÝCH ŽLÁZ

Pokud přijdete k lékaři se zánětem slinných žláz, nejdříve se Vás zeptá na průběh onemocnění a na subjektivní obtíže. Potom přistoupí k vyšetření pohledem a pohmatem. V diagnostice zánětu slinných žláz lze využít zobrazovacích metod – rentgenu, ultrazvuku, počítačové tomografie, scintigrafie, magnetické rezonance nebo sialografie, což je speciální vyšetření slinných žláz, při kterých se vývodem žlázy aplikuje kontrastní látka, která zvýrazní struktury slinných žláz na záhy provedeném rentgenovém snímku.

LÉČBA

Terapie zánětu slinných žláz spočívá v kombinaci různých postupů – od cílené aplikace antibiotik přes stimulaci produkce sliny pitnými kúrami, žvýkáním žvýkaček či předepsáním látek zvyšujících slinnou sekreci. Pokud je možná záměna či vynechání léčiv, které způsobují snížení slinné sekrece, lékař tuto změnu provede. Při léčbě zánětů slinných žláz se uplatňují i aplikace chladivých obkladů nebo chirurgická léčba. Chirurgie na slinných žlázách přichází na řadu spíše u dlouhodobějších zánětů nebo pokud jsou tyto způsobeny slinným kamenem. Provádí se roztažení vývodu postižené slinné žlázy, aby došlo ke snadnějšímu odtoku hnisu, dále se provádí odstranění slinného kamene nebo rovnou odstranění slinné žlázy, pokud se u ní záněty opakují nebo probíhají dlouhodobě.