Skloionomery jsou skupina materiálů s podobným složením a různými způsoby využití. Mohou se využívat například pro pečetění fisur, fixaci protetických prací (korunky, můstky), lepení ortodontických aparátů a jako provizorní výplň (dočasné uzavření zubu např. při endodontickém ošetření ve více návštěvách).

Složení a princip tuhnutí skloionomeru

Skloionomerní cement vzniká smícháním dvou hlavních složek. Těmi jsou částice skla obsahující vápník, fluor, hliník, křemík a směs organických kyselin. Reakčním médiem je voda.

Tuhnutí skloionomeru probíhá v několika fázích. Po smíchání všech složek se začnou uvolňovat nejprve vápenaté a pak i hlinité ionty. Vytvoření pevné hmoty vychází z principu zakomponování obou těchto iontů do molekul kyselin. Toto je reakce chemická, kterou lze urychlit také světelnou polymerací. Světlem tuhnou tzv. duálně tuhnoucí cementy, do nichž jsou přidávány kromě klasického složení také speciální pryskyřice, díky kterým je možné je osvítit lampou podobně, jako se to provádí u světlem tuhnoucích kompozitních materiálů.

Skloionomer jako výplňový materiál

Nejčastější využití skloionomerního cementu jakožto výplně jsou dětské plomby. Jejich nesporným pozitivem je fakt, že pro správný technický postup není potřeba absolutně suché prostředí (stačí relativní – vatové válečky a odsliňovač v ústech). U nejpoužívanějších duálně tuhnoucích skloionomerů navíc stačí nanést potřebný objem výplně do preparovaného zubu a osvítit speciální lampou s UV zářením. Jedná se tedy o poměrně rychlý proces, který snižuje diskomfort dětského pacienta na minimum.

Výhody a nevýhody skloionomeru

Skloionomerní výplň není nadarmo indikována především pro mléčné (dočasné) zuby. Jedná se o materiál, který svou estetikou ani mechanickými vlastnostmi nedosahuje těch, které známe u bílých kompozitních výplní. Méně odolává přílišnému tlaku vyvíjenému v postranním úseku chrupu při zpracovávání potravy.  

Má však vlastnost, která kompozitu chybí. Tou je právě přítomnost iontů fluoru ve výplni. Ty následně přestupují do tvrdých zubních tkání kolem výplně a působí zlepšení chemické odolnosti změnou hydroxyapatitu na fluoroapatit. Tato sloučenina se stává rozpustnou při nižším (kyselejším) pH, což je vítanou výhodou. Snižuje se tak totiž riziko vzniku zubního kazu.

Kromě fluoru mohou do výplně vstoupit i další ionty ze slin. Díky výše popsanému mechanismu spolu s obsahem organických kyselin se skloionomer váže k tvrdým zubním tkáním.

Nelze tedy říci, že by skloionomer měl nahrazovat jiné moderní výplně u dospělých pacientů, ale výhody tohoto materiálu u dětského chrupu spíše převažují.